Před deseti lety, na jaře 2003, jel Giro naposledy. Už jako zlomený muž.
Zato kdysi...
„Pirát“ Marco Pantani se svým neodmyslitelným šátkem byl cyklistou, jimž Italové říkají scattista. Lehký a rtuťovitý, ofenzivní vrchař, který byl i v éře časovkářských specialistů schopný vyhrát velký závod během jediného dne v horách.
V roce 1998 ve dvou horských etapách na Giru nejprve odrovnal švýcarský diesel Zülleho a následujícího dne i houževnatého Rusa Tonkova. Získal titul i srdce milionů Italů. Pak odjel do Francie, kde na Galibieru zničil Němce Ullricha a v pařížském cíli napodobil svůj vzor Fausta Coppiho. Stal se sedmým (a dodnes posledním) mužem, který v jediné sezoně dosáhl na double Giro-Tour.
Osamocenější než kdy dřív
Celá Itálie jej zbožňovala. Ve svém novém ferrari byl pro své krajany perfektním symbolem italského sportovního mládí. Cokoliv řekl, tomu uvěřili. Cokoliv provedl, mu byli schopni odpustit.
Historický seriál k GiruUž vyšlo: |
Pro mnohé fanoušky se stal víc umělcem než sportovcem, extravagantní figurou, Salvadorem Dalím cyklistiky. Přesto později přiznal: „Tehdy, v okamžiku největšího triumfu, jsem si připadal osamocenější než kdy dřív.“
Nikdy už nebyl tak úspěšný.
Na Giru 1999 celkově vedl, jenže pak byl vyloučen kvůli zvýšené hladině hematokritu, která naznačuje (nikoliv dokazuje) použití EPO. Vinu rezolutně odmítl a s diskvalifikací se nikdy nesmířil. Pantaniho bojovný závodnický duch se však zlomil. S pocitem, že jeho reputace je zničena, se uchýlil ke kokainu, který mu měl nahradit euforii z velkých vítězství. Stal se nedůtklivým, podezíravým.
Na Tour 2000 už nebyl schopný bojovat o celkové prvenství, přesto ještě dokázal v památném horském dojezdu na Mont Ventoux držet krok s Lancem Armstrongem, jenž mu pak přenechal etapový primát.
Na Giru 2001 našla policie na Pantaniho pokoji inzulin, opět jej distancovali, ale později omilostnili pro nedostatek důkazů. Neustálých střetů s dopingovými komisaři, které se prolínaly s jeho obhajobami v soudních síních, se však už nezbavil.
Při plastické operaci si nechal narovnat nos a upravit uši. Chtěl vypadat lépe, jenže ve skutečnosti vypadal mnohem hůř než dřív, duchem nepřítomen, ztracen a poražen, v očích neustálý tik. Litoval sám sebe. Z vydělaných peněz mu skoro nic nezbylo, utratil je za drogy. Po rozchodu s krásnou dánskou přítelkyní Christine, se ještě více upnul ke kokainu a vkročil na cestu vlastní sebedestrukce.
„Možná už ani láska by ho nezachránila,“ řekl francouzský cyklista Richard Virenque.
Smrt v hotelovém pokoji
Pantani se léčil na psychiatrii, přibral 15 kil. Devátého února 2004 odjíždí do Rimini, kde se ubytuje v hotelu La Rose. S sebou má jen malý baťůžek, z pokoje takřka nevychází.
Tady ho nacházejí 14. února, ležícího na zemi. Jako by spadl z postele. Je v džínách, s neoholenou tváří. A mrtvý.
Na stole leží kokain.
Lékaři stanovují diagnózu: Otok srdce a plic, způsobené předávkováním kokainem. Ovšem to je pouze diagnóza, nikoliv motiv. „Byla to vražda. Lidé z branže ho zabili,“ křičí jeho matka. Slibuje důkazy, ale nepředloží je.
Na pohřeb přichází 20 tisíc fanoušků. Pro Italy nikdy nepřestal být cyklistickým Bohem.
Pantaniho manažerka Manuela Ronchiová čte při obřadu jeho zápisky, který během cesty na Kubu napsal na devět stran, vytržených z vlastního pasu: „Nikdo mě nikdy nepochopil. Jsem tak sám. Nevěřím cyklistice, nevěřím soudům, nevěřím nikomu.
Byl jsem ponížen za nic. Moji kolegové byli poníženi. Během čtyř let jsem byl u každého soudu. Zákony? Ano, musí být zákony, ale ať jsou stejné pro každého."
Tragicky končí životní příběh muže, který se od chvíle, kdy jej otec Sotero posadil doma v Cesenatiku na kolo, obrátil zády k moři a začal šlapat do hor. Muže, jehož kariéra se jako sinusoida vinula od slavných vítězství k vážným zraněním a dopingovým skandálům.
Od dětství byl zranitelný a uzavíral se do vlastního světa. Velkými triumfy dokázal překrýt své vnitřní démony. Oslňoval útoky na silnicích, ale když ve svém nitru cítil, že na něj v životě útočí všichni a ze všech stran, zhroutil se.
"Marco byl génius," říká slavný francouzský vrchař Laurent Jalabert. "Stále si pamatuji, jak se na Tour drápe na Galibier, jak šplhá v horách na Giru, to úžasné odhodlání v jeho tváři. Nebylo by fér shrnout teď celý jeho život jen do problémů s dopingem a depresemi."
Řekněme raději: V pouhých 34 letech zemřel Marco Pantani, král Gira a Tour.
