Píše se rok 1940, na frontě zuří boje, Evropa je v plamenech, Hitler vniká do Beneluxu, napadá Norsko, Dánsko. A v pátek 17. května, kdy Giro startuje, deník Corriere della Sera píše: Brusel a Leuven okupovány, osud Francie je ve hře. Giro přesto za podpory Mussoliniho vyráží.
Na cyklistické dobrodruhy čeká 3574 kilometrů, na start v Miláně se jich staví jedenadevadesát. Mezi nimi Gino Bartali coby lídr týmu Legnano. Ital je už dvojnásobným šampionem Gira, má i žlutý dres z Tour 1938, jenže hned ve druhé etapě ho zastaví nehoda. "Pes mi skočil pod přední kolo, děsivý pád, asi dvě minuty jsem byl v bezvědomí," píše ve svých memoárech.
Historický seriál k GiruUž vyšlo: |
Doktor mu nařídí minimálně dvacet dní volna a radí: Odstup. "Nesmysl," odmítá ho Bartali a i s velkou ztrátou pokračuje dál.
Nejlepším z týmu je rázem mladíček Fausto Coppi, který měl původně Bartalimu dělat gregaria - pomocníka. Velký talent, který kdysi chodil za školu, aby mohl trénovat, je hned na své první Grand Tour lídrem. Svět žasne a Bartali taky, pocit zrady v něm vře. Coppi však získává minutu za minutou náskoku.
V páté etapa etapě prosí týmového manažera: "Smím útočit?" Slyší od něj ANO. Naneštěstí spadne, rozbije kolo a ztrácí spoustu času. v osmé etapě si znovu vybírá smůlu, po kolizi s automobilem má zničené kolo, tři minuty čeká na další.
Coppi poprvé obléká růžový dres
Nejdůležitější je však 11. etapa s přejezdem Prunetty (761 metrů nad mořem), Opia (821 m), Abetone (1388m), Barigazza (1221 m). Před ní je Coppi třetí, Bartaliho koleno je pořád nateklé a nezdá se, že by mohl toto Giro ještě zachránit.
Coppi útočí, pokaždé tvrději než předtím, až všechny na předposledním kopci utrhne. Sprintuje vpřed, studeným deštěm, mlhou a sněhem, do toho šlehají blesky. "Paže rudé zimou, nohy se vytrvale otáčely," píše novinář Orio Vergani. "Viděl jsem tolik skvělých vrchařů, ale žádný nejel jako Coppi. Byl to letící orel, co nezná únavu. Letěl do kopce v tichu davu, který nevěděl, kdo to je a jak na něj volat."
Coppi vede až do cíle v Modeně, tam 29. května poprvé obléká růžový dres, tehdy se stává jasným lídrem, celý tým Legnano na mladého střelce maká a on zažívá životní skok. Ještě nedávno žil v chudobě u otce zemědělce, za což byl terčem posměchu.
Proč vozíš černé ponožky? ptají se ho. "Bílé si nemůžu dovolit, jsou brzy zašlé a musí se často měnit," vysvětluje. Mario Ricci, jeho kolega z týmu, ho teď chlácholí: "Když máš růžový dres, už můžeš vozit ty bílé."
Dolomity - poslední test mladého šampiona
Bartali si Giro neužívá, chce vzdát, tým ho však přesvědčí zůstat. Ví totiž, že novému lídrovi je jen dvacet a nejtěžší část Gira - Dolomity - mají teprve přijít. Coppi až do 16. etapy, kdy peloton dorazí na úpatí Dolomit, drží náskok 63 sekund na Enrica Molla. Teď ho čeká první opravdový test.
Mario Vicini útočí a Coppi má žaludeční problémy, je v krizi. Když se stoupá na druhý kopec, Coppi musí zastavit, zvrací a peloton mu ujíždí. Bartali, kterého předtím zastaví defekt, dojíždí svého parťáka a přesvědčuje ho: "Pojeď, nic není ztraceno, pořád můžeš závod vyhrát." Dává mu svoje pití a pokračují spolu. Vicini vítězí, Mollo dojíždí tři minuty za ním a Coppi s Bartaliho asistencí 4 sekundy za ním. Vedení drží dál.
Následuje královská etapa přes Falzarego, Pordoi a Sellu. Coppiho dvakrát zastaví defekt a Bartali čeká. "Nepomáhal jsem mu kvůli němu, ale kvůli našemu týmu," říká. Do cíle přijíždějí spolu, Bartali vítězí, Coppi za ním, Mollo je přes dvě minuty zpět.
Do cíle v Milánu zbývají sice ještě tři etapy, ale Coppi už má závod v kapse. Je mu 20 let, 8 měsíců a 18 dnů. Je a nejspíš navždy zůstane nejmladším vítězem Gira d´Italia. Hvězda se zrodila.
