Na jaře 1967 mladý, dvaadvacetiletý Eddy Merckx debutuje na Giru v dresu nepříliš bohaté francouzské stáje Peugeot. Končí celkově devátý, vyhrává etapu na Block Haus a Gazzetta dello Sport píše: "Nejlepší italské vrchaře poráží belgický sprinter." Takovou vizitku dosud měl: typ pro jednorázové závody a sprinter.
Druhého září 1967 podepisuje smlouvu s italskou stájí Faema. Zaručuje mu roční plat 400 tisíc belgických franků, mnohokrát více než měl u předchozího zaměstnavatele Peugeotu, kde si musel platit za pláště i rámy.
Historický seriál k GiruUž vyšlo: |
Následujícího dne "oslaví" úžasný nový kontrakt titulem profesionálního mistra světa v Harleenu a brzy poté i svatbou s učitelkou Claudine, dcerou trenéra národního týmu. Má už duhový dres mistra světa, má tituly z klasik Milán-San Remo a Paříž-Roubaix, jenže Faema s ním míří výš, úplně nejvýš. V květnu 1968 je připraven, aby se na Giru ujal vlády, a vyhlašuje: "Proč si myslíte, že jsem tady? Abych nechal ostatní vyhrávat?"
Netají se v Itálii odhodláním jezdit si pro etapové primáty jak na rovinách, tak v kopcích a přesně to dělá. Až přichází nezapomenutelný den v Dolomitech, dojezd na Tre Cime di Lavaredo. "Jakmile uvidím známky slabosti u svých konkurentů, zaútočím," slibuje. Na úpatí závěrečného stoupání šlape před pelotonem 11 uprchlíků, s náskokem devíti minut. Začne chumelit, zima je drtivá. Merckx se na čele pelotonu poohlédne doprava, doleva, na všechny své největší soupeře, na Gimondiho, Balmamiona, Jimeneze či Mottu.
Hmm, vypadají slabší než já. Tak jim ujedu. A ujede. Nejen to. Postupně předjíždí i všechny uprchlíky a vyhrává etapu. Na Itala Gimondiho vydělává šest minut.
Je to mistrovské dílo jednoho muže. Na Tre Cime di Lavaredo rozhoduje o svém prvním titulu z Gira.
"Bylo to největší představení celé mé kariéry," řekne mnohem později.
Ale ta bolest, která ho doprovázela! "V cíli jsem ani nemohl chodit, má chodidla byla kompletně zmrzlá. I ve vaně jsem kvůli těm omrzlinám trpěl," popisuje. Zlomený Gimondi nejdřív řve bolestí, než se rozpláče do televizních kamer a omlouvá se všem tifosi, že nebyl schopný držet krok.
Netuší, že právě asistuje u zrodu merckxismu, nejpřesvědčivější ideologie v dějinách cyklistiky. Belgičan, jenž dostane přezdívku Kanibal, bude vládcem pelotonu dalších sedm let, přestože nebyl ani trochu předurčen k takové kariéře.
Otec chtěl mít vysokoškoláka
Profesionální cyklisté se v Belgii rekrutovali z dělnických či rolnických vrstev. On vyrůstal na bruselské periferii ve čtvrti pro střední třídu. Otec byl majitelem koloniálu, nikdo z rodiny nesportoval. Rodiče si rozhodně nepřáli, aby některé ze tří dětí předčasně opustilo studia, nebo aby se, nedej Bože, živily sportem. Jenže tenhle Eddie... Čí to byl nápad posadit ho už ve třech letech na kolo? Odtrhnout ho od kola bylo pak takřka nemožné. Otec snil o tom, jak jeho Eddie získá univerzitní diplom, jenže on ukázal škole záda, jak to jen šlo.
V roce 1969 už pomýšlí na double Giro-Tour. Jenže než dojde na francouzské etapy, musí si projít italským očistcem.
Giru 1969 až do 16. etapy opět kraluje. Před ní mu však kdosi telefonuje. Muž z jistého konkurenčního italského týmu, jehož jméno zůstane utajeno, nabízí Merckxovi, aby za tučný honorář prodal Giro. Ignoruje tu nabídku. Neumí nevyhrávat.
V cíli etapy v Savoně je pak vybrán k náhodnému dopingovému testu. Italové přes noc nečekaně rychle zanalyzují vzorek i kontrolního vzorek. Ráno je připraven na startu 17. etapy, když přicházejí organizátoři: "Měl jste po minulé etapě pozitivní test na zakázaný reactivan. Jste vyloučen."
Vybuchne: "Cože? V tak lehké etapě? Co bych z toho měl? Giro jsem měl skoro vyhrané!" Obviňuje Italy z komplotu, jimž chtějí zajistit titul Gimondimu. Hovoří se o konspiraci, kdy Merckxovi nasypal reaktivan do bidonu někdo z kolegů. Zpochybněna je i procedura, jak byly vzorky testovány. V rozporu s pravidly totiž nebyl přizván nikdo z Merckxova týmu.
Jeden titul mi ukradli!
Orodují za něj belgický král Baudouin I. a parlament, belgický ministr zahraničí intervenuje u italského kolegy. Přesto jej nikdo neomilostní, z Gira se musí pakovat. Ba co hůř, dvouměsíční distanc znamená STOP i pro Tour. Králův mladší bratr Albert pro něj posílá soukromé letadlo, v Bruselu je přivítán jako mučedník.
Odvolává se k Mezinárodní unii cyklistických profesionálů a ta po čtyřhodinovém jednání vynese verdikt dle hesla "aby se vlk nažral a koza zůstala celá". Italští organizátoři jsou oceněni za boj s dopingem, ale Merckx je kvůli procedurálním chybám v průběhu testování očištěn. Smí na Tour. Na té si spraví chuť. Dominuje o 18 minut!
Giro posléze vyhraje celkem pětkrát, což jej na čele historických tabulek staví na roveň velikánů Bindy a Coppiho. "Jenže já bych měl těch titulů šest! Jeden mi ukradli. V devětašedesátém bych vyhrál!" stále cítí křivdu.
