A sice každou dešťovou kapku, která v těch červencových dnech roku 2001 dopadla na wimbledonský kurt při semifinále proti Timu Henmanovi. Dnech? Ano, množné číslo je na místě.
Zápas Ivaniševič – Henman se hrál tři dny. A vrtochy počasí jej ovlivnily víc než významně. "Nebýt počasí,Wimbledon 2001 by vyhrál Henman," napsal později anglický novinář Simon Barnes.
Slavné příběhy z tenisového WimbledonuPondělí, 1. díl: Spencer William Gore |
Berte to jako mírné přehánění spojené s Barnesovou tužbou. V roce 2001 měl jeho krajan Henman skutečně blízko k tomu, aby jako první Brit po dlouhých 65 letech vyhrál Wimbledon. V semifinále s Ivaniševičem se v klíčové fázi utkání dostal do pohody, soupeř se jen bezradně potácel, všechna tenisová božstva se zdála na Henmanově straně.
Jenže nebyla. Zasáhl bůh hromu. Po setech 5:7, 7:6, 6:0 pro domácího hráče se na londýnský areál spustil ve čtvrté sadě bláznivý liják, ten den už se hrát nemohlo. Čekalo se, co bude dál, ale sázka na triumf Henmana se zdála rozumná. Ráno vyšel list Daily Telegraph s titulkem "Henman kráčí po čáře mezi dobrým a velkým hráčem".
Opatrnost byla ovšem na místě. Henman se velkým nestal. Když se ti dva na kurt vraceli příště, lepší forma zdobila Chorvata. Čtvrtý set vyhrál v tie-breaku, pátý (jenž se dohrával až neděli, tedy ve třetí den) mu patřil poměrem 6:3.
Bláznivé a nečekané! Co se zdálo jako nevyhnutelná prohra, skončilo pro Ivaniševiče díky dešti radostí.
"Teď jsem asi veřejný nepřítel Anglie číslo jedna," žertoval. "Jestli ke mně dnes večer přiletí anděl a řekne: Gorane, zítra vyhraješ Wimbledon, ale pak se už nebudeš smět nikdy dotknout tenisové rakety, okamžitě mu to podepíši."
Anděl nepřiletěl, ale chorvatský bombarďák nakonec jako první divoká karta v historii i tak Wimbledon vyhrál. V bitvě o titul přemohl v pěti setech Australana Patricka Raftera, pobláznil tím celou svou vlast. "Tohle je pro mě konec světa," svěřil se zasněně.
A Henman? SemifináleWimbledonu si zahrál ještě příští rok, ale zase v něm prohrál. Britové smutnili. Ani tentokrát jejich zástupce nevyhrál. Počet roků bez wimbledonského titulu byl zase o něco podobnější počtu kapek dopadajících na anglický kurt. Zdánlivě nekonečný.
