"Fred byl chlapík, který o sobě nepochyboval," prohlásil kouč Don Maskell. Platilo to jak na kurtu, tak ve společnosti.
Perry byl celkem čtyřikrát ženatý, chodil se slavnými herečkami a zpěvačkami – třeba s Marlene Dietrichovou. Byl symbolem vkusu. A taky tenisového umění.
Slavné příběhy z tenisového WimbledonuVčera, 1. díl: Spencer William Gore |
Jasně to potvrzuje výsledek finále z roku 1936, kdy porazil Gottfrieda von Cramma 6:1, 6:1, 6:0. Stačilo mu k tomu 40 minut, bylo to nejrychleji odehrané wimbledonské finále 20. století. „"Mým stylem je nedat soupeři šanci. Kdyby bylo možné vyhrát 6:-1 místo 6:0, udělal bych pro to všechno," říkával.
Wimbledon ovládl třikrát, stejně jako US Open. Byl prvním tenistou, který postupně vyhrál všechny grandslamy. Pět let kraloval tenisové planetě, jeden rok (po mistrovství světa 1929) i té pingpongové.
"Perry je v mých očích rozhodně jedním z šesti nejlepší tenistů historie," soudil jiný vynikající hráč minulosti Jack Kramer.
Ne každý si však mládence z dělnické rodiny oblíbil. Když Perry v roce 1934 díky přemožení Crawforda poprvé vyhrálWimbledon, zaslechl jedovatou poznámku jednoho z vážených členů pořádajícího All England Clubu: "Tentokrát nevyhrál nejlepší."
Taková facka. Zlobil se: "Říká to jen proto, že podle něj nejsem z dost nóbl rodiny. Tady je to samé hloupé elitářství! Zatracení snobové!"
Vida, jak se všechno mění. Letos by Perrymu bylo sto let. V londýnském areálu All England Clubu má sochu, s uznáním o něm hovoří i lordi. Domácí miláček Andy Murray bude z úcty k němu hrát v Perryho retrodresu. Wimbledon to dávno uznal.
On BYL nejlepší.
