Otec byl právníkem a kdysi také běžcem na lyžích. Rozhodl se však, že ze svých dětí Šárky a Petra udělá sjezdaře světové extratřídy.
Když už jim české hory byly malé, bral je do Alp. Spali ve statcích, kde byl levný nocleh, ohřívali si jídlo ze sklenic, připravených doma maminkou Jiřinou.
Profil |
V patnácti letech neměla Šárka mezi vrstevnicemi v Česku konkurentku. Otec ji tedy raději vozil za silnějšími soupeřkami do Rakouska. Tím však u Čechů narazil. "Svazoví představitelé potom naschvál doplnili do soutěžního řádu článek, že v době českých závodů se do ciziny jezdit nesmí," líčil Záhrobský.
Zákaz nerespektoval a obešel. Rezolutně odmítl i přípravu svých dětí s českou reprezentací. Proto byla jejich další cesta lemována konflikty a hádkami se svazovými funkcionáři. "Bezohledně Šárku brzdili. A mě prezentovali jako arogantního despotu," postěžoval si.
Později přiznal, že pověst despoty sám přiživoval. "Pomáhá vám totiž k růstu, když vás všichni nemají rádi. Pokud míříte nahoru, musíte některé lidi odstřelovat, aby vás nebrzdili." Před pěti lety dokonce o sobě vyhlašoval: "Jsem cholerik, já vím. Jsem nesympatickej kruťas. A jsem asi horší než otcové tenistek Stefano Capriati a Richard Williams."
Šárka se však otce zastávala. "Kdepak, kruťas táta není. Jen tvrdej a přísnej, to jo."
Dnes Záhrobský s úsměvem dodává: "A jak stárnu, jsem měkčí."
Společně projeli po Evropě tisíce kilometrů. "Taky jsme rozflákali tři auta. První ve Finsku skoro až na severním pólu, v pustině, kde jsme měli naloženo pět metráků zavazadel."
V den svých 20. narozenin vybojovala Šárka na světovém šampionátu dospělých v Bormiu 2005 senzační bronz ve slalomu.
Tenkrát ještě ani nepatřila mezi sedmičku nejlepších slalomářek Světového poháru. I v okamžiku triumfu však zůstala tichou dívkou. Na hotelu si přiťukla šampaňským, popíjela pivo. U třetí skleničky však již prosila lékaře Jiřího Beznosku: "Jirko, dopij ho za mě."
Tehdy o ní otec Záhrobský říkal: "Šárka je vážně moc hodná holka." Dnes dodává: "Ale na startu je najednou jako predátor, vycení zuby. Dřív tam působila skromně."
Sportu obětovali Záhrobští celý rodinný rozpočet. "A pořád to není zpět. Ta cesta byla dlouhá 19 let. nemůže se to otočit hned," říkal otec ještě v lednu. Nyní, po tučných prémiích od výrobců materiálu za světové zlato, by se konečně měli ocitnout v plusových číslech.
"Lyžování je 90 procent porážek a 10 procent vítězství," říkával sice s oblibou Záhrobský. "Ale porážky mě dokážou nakopnout," tvrdila dcera.
Doma v Řepích zřídil otec pro dceru soukromou Síň slávy. V pokojíku stojí kvanta pohárů. "Když na nich utírám prach, trvá to přes hodinu," přiznala Záhrobská. Letos přibyly i krásné poháry za druhé a třetí místo v Záhřebu a Kranjské Goře, v pohárových slalomech.
"A to stále ještě nejsme na konci," připomínal otec s vírou ve velké vítězství. "Jednou to přijde," ujišťovala v lednu Šárka. "Nevím kdy, jestli příští měsíc nebo za rok, ale přijde to."
V pátek to přišlo.
 Šárka Záhrobská pózuje se zlatou medailí. |
 Šárka Záhrobská pózuje se zlatou medailí. |
