"Ale hory máme. Já se tam narodila a ve dvou letech začala lyžovat," vyprávěla Šárka Záhrobská.
Máte titul. Jak se s ním smiřujete?
To jde dobře. Ale nepřemýšlím nad tím tak, že jsem mistryně světa. Asi mi to dojde až později. Bronz z Bormia jsem taky ocenila až s odstupem času. Teď je to stres, hodně lidí, všechno se na vás valí.
Rázem jste se stala středem pozornosti.
To k vítězství patří. Nejsem ráda středem pozornosti. Ale nebudu si to užívat tak často.
Říkala jste, že jste unavená. Máte vůbec sílu slavit?
Půjdu na dopingovou kontrolu. Mám hlad, šla bych se najíst. Dala jsem tolik rozhovorů. Moje angličtina není skvělá, trochu se trápím. Těším se do sprchy. Oslavy? Nevím.
Tipněte si, jak se teď změní váš život?
Všechno půjde ve starých kolejích. Jen jsem ráda, že se ukázalo, že cesta, po které jdeme, je správná. Chce to trpělivost. Věřím, že půjdu nahoru i v obřím slalomu. Jsem mistryně světa, ale mám tolik rezerv.
V čem?
Můžu se zlepšovat v technice i síle. Těším se na léto, jak budeme trénovat. Mám nového kondičního trenéra Tondu Stracha, cítím velký pokrok.
Při prvním kole jste musela čekat před kamerami, až sjedou další soupeřky z první skupiny. Bavilo vás to?
Člověk tam stát musí, taková jsou pravidla. Není to moc příjemné. Radši bych se zula, dala si něco k pití. Ale nemůžete.
Vedla jste a do druhého kola tedy startovala jako poslední. Jak jste to nesla?
Byl to velký rozdíl od obřího slalomu, kde jsem byla druhá. V něm nemám takové zkušenosti, jistotu. Ve slalomu jsem sice taky nikdy nevedla, ale byla jsem druhá. Byla jsem nervózní, ale to je normální. Ne že by se mi dělalo špatně. Až jsem překvapila sama sebe, jak jsem to brala v pohodě.
Vždyť slalom je vaše parádní disciplína.
Věřila jsem si, že na to mám. Trať mi seděla, povrch taky. Na startu mě nervozita pustila. Všechny holky přede mnou jely naplno. Povedlo se to i mně.
Které kolo bylo těžší?
První. Nesedělo mi, neměla jsem dobrý pocit. Bylo pomalé, přesně jak jsem mluvila o tom, co mi nesedí. Druhé se mi líbilo víc, i když bylo rozbitější a působilo na mě okolí.
Švédové hodně prahli po dalším zlatu Anji Pärsonové. Muselo být těžké čelit tomu hluku okolo trati.
Nemyslela jsem na to. Slyšela jsem diváky, ale soustředila se na sebe a trať.
Porazila jste nejlepší slalomářku sezony, Rakušanku Marlies Schildovou, trojnásobnou šampionku Anju Pärsonovou. Co to pro vás znamená?
Vůbec nevím. Nejde to takhle porovnávat. Věděla jsem, že na Marlies mám, když mi vyjde jízda. Obě jsou to velká jména, byly pod větším tlakem.
Překvapil vás táta, když za vámi přijel do cíle?
Ne. Byla jsem ráda, že byl hned u mě.
Už vám došlo, že jste vybojovala největší úspěch českého sjezdového lyžování?
Ještě ne. Je to samozřejmě hrozně hezký. Spíš mě těší, že jsem stála úplně nejvýš. I když je druhé místo nádherné, konečně nebyl nikdo přede mnou.
Medaili dostanete teprve zítra. Co vás čeká dál?
V neděli pojedeme domů, pár dní tam pobudeme. Těším se na závod Světového poháru do Sierra Nevady, nikdy v životě jsem tam nebyla. Uvidíme. Teď chci být taky dobrá v obřím slalomu. A vyhrát v něm závod Světového poháru. Kdy? Možná už v Sierra Nevadě, možná příští rok.
 Šárka Záhrobská na ramenou svého otce a trenéra Petra Záhrobského. |
