Štěpánka Hilgertová má na sobě růžové triko, džíny a přes rameno červenou kabelku. Zvláštní pohled. Přišla na evropský šampionát v Praze jako divák.
Nepostrádá závodní adrenalin?
„Ne, už vážně ne,“ říká. „Chybělo by mi, kdybych nemohla chodit na vodu. Ale na tu pořád chodím.“
Od podzimu pracuje v České národní bance, kde organizuje vzdělávací a společenské akce. „Práce tam mám poslední dobou víc než dost, ani se nedostanu do lodě tolikrát, kolikrát bych chtěla.“
Ještě loni, v 49 letech (!), patřila mezi aktérky mistrovství Evropy.
S jejím odchodem byla definitivně dokončena velká obměna generací v českém vodním slalomu.
Ti, kteří v posledních dvaceti letech zajišťovali mohutný příliv medailí, jsou tu stále, jenže už v jiných rolích.
Stříbrný olympionik Vavřinec Hradilek komentuje pro Českou televizi a do mikrofonu říká: „Vodní slalom je sice až druhým nejúspěšnějším českým olympijským sportem, ale rozhodně je tím nejkrásnějším.“
Bývalá vicemistryně Evropy Irena Pavelková rozváží po areálu občerstvení a tvrdí: „Jsem teď vrchní svačinářkou.“
Jaroslav Volf a Ondřej Štěpánek z pozic funkcionáře a kouče přihlížejí poslednímu klání deblkánoí. Stanislav Ježek, bronzový z mistrovství světa, má na starosti IT technologie a mnoho dalších věcí a jeho partnerka Alena Mašková si ho dobírá: „Když dřív v Praze zároveň závodil i organizoval, stíhal toho víc. Teď trochu zlenivěl.“
Ti všichni jsou lidmi minulosti.
Ovšem medailová šňůra, v posledních 36 letech až neuvěřitelně dlouhá, s nimi neskončila.
Je tu další generace.
„Před třemi lety, když mezi nás naskočily všechny ty mladé holky, jsem si najednou už i já připadala stará. Ale zvykla jsem si,“ zasměje se osmadvacetiletá Kateřina Kudějová.
TENTOKRÁT SEDMÁ. Kateřina Kudějová na ME v Troji.
Nová česká generace je jiná. Ještě dravější. Sebevědomější.
Ty medaile tam leží, tak si je chceme vzít, řeknou vám.
„Nepářou se s věcmi tolik jako reprezentanti před nimi, kteří o všem možná až příliš hloubali,“ porovnává olympijský medailista Jiří Rohan. „Ti mladí jsou nad věcí, prkotiny neřeší. Sebevědomím se posouvají víc na Západ. Prostě prohlásí: Já jsem dobrej, já to dokážu.“
Bez patřičné dávky sebevědomí a extrémní vůle by se kajakář Vít Přindiš možná na pražském šampionátu ani neposadil do lodě. K jeho vyhřezlým plotýnkám se minulou středu přidal otok páteře. Zablokoval mu záda, skončil na kapačkách, nemohl se pohnout.
Přesto se odmítl vzdát. Doufal, cvičil, rehabilitoval, závodil. Probil se do finále, zakázal si před ním myslet na záda a jel.
MEDAILISTÉ Z KAJAKU: stříbrný Vít Přindiš (vlevo) a bronzový Jiří prskavec.
Až pro evropské stříbro!
Jiří Prskavec na startu téže disciplíny říkal: „Budu riskovat.“ Jeho jízda by byla ódou na vodní slalom, nebýt těsného šťouchu na dvanáctce.
Získal bronz, v pouhých 25 letech svoji už devátou individuální medaili z vrcholných akcí, načež pronesl: „Pár centimetříků chybělo. Ale i to zlato zase jednou bude.“
Každoročně navíc český vodní slalom vytahuje z klobouku nové medailové jméno. Loni jím byla devatenáctiletá kanoistka Tereza Fišerová, korunní princezna všeho, stříbrná na světě, Evropě i ve Světovém poháru.
Tentokrát ji sporná semifinálová penalizace vyřadila ze hry, ale nehroutila se: „Voda je proměnlivá. Loni mi vše vycházelo, tady ne.“
Na její pozici pozitivního překvapení vzápětí naskočil Tomáš Rak, bronzový mezi kanoisty.
Seznamte se: syn zahradní architektky, jenž ve volných chvílích maluje. „Kreslím cokoliv od ženského těla po krajiny s vodou. A občas nějaký obraz i prodám,“ říká.
V sobotu spolukomentoval mistrovství pro Českou televizi. Zrazovali jej: „Neblbni, unaví tě to.“ Reagoval: „Aspoň si při přenosu trať pořádně nakoukám.“
Loni to se svým sebevědomím na jaře až přehnal a trestem bylo, že se neprobil ani do reprezentace. Chodil pak na seance k mentálnímu kouči Marianu Jelínkovi. „Trochu jsem změnil nastavení a řekl si: Když prochází tygr džunglí a nebojí se, že ho uštkne had, tak ho potom ten had uštkne.“
V neděli proplul trojskou džunglí peřejí až k životnímu úspěchu a pronesl: „Ten rachot tribun mě hnal.“
Ač se generace mění, úspěchů neubývá. A Češi se baví. Na vodě i v ochozech.
„Ani tahle sezona už nemůže být neúspěšná,“ říká Přindiš.