Francouz i Brit, Izraelec, Maďar i Ital. A hned tři Finové. Mají americké jméno, ale v jádru jsou to Evropané.
Kroniky jejich rodin jsou si tak podobné.
Otcové před lety vyrazili do světa prodloužit si basketbalovou kariéru. Někteří z nich předtím dostali šanci v NBA, jiní vynikali alespoň v univerzitních týmech, ale nakonec jim Amerika nebyla souzena, našli druhý domov.
A své osudové ženy. Jejich synové také zakotvili na basketbalových hřištích a dnes jsou z nich reprezentanti.
Rozkvět basketbalu v 80. a 90. letech spjatý se jmény Magica Johnsona, Larryho Birda, Michaela Jordana a dalších členů Dream Teamu má dnes své plody po celé Zemi.
Nebýt tehdejšího vzestupu NBA, nevábil by zbytek světa hvězdy nižší svítivosti do svých soutěží. A dnes by byl basketbal o dost fádnější.
Australané by neměli supernadějné Bena Simmonse s Dantém Exumem, kteří mají na to dobýt NBA.
Ben Simmons z Philadelphie pózuje pro oficiální fotografii.
Dante Exum (vlevo) z Utahu zakončuje, sleduje ho Chris Paul z LA Clippers.
Švédy by sotva zajímal vzestup a pád Jefferyho Taylora. Tedy pád, milionová smlouva s Realem Madrid byla pro zlobivého Seveřana vcelku příjemnou náplastí za zpackanou zámořskou kariéru.
Izraelci by se nemohli těšit, kam to dotáhne dvacetiletý talent T. J. Leaf, do něhož vkládají svou víru Indiana Pacers.
A Francouzi by neměli čtyřnásobného šampiona NBA a až do čtvrtka nejlepšího střelce v dějinách mistrovství Evropy. Řeč je znovu o Tonym Parkerovi, stále ještě nejslavnějším basketbalovém světoobčanovi.
Kdy a kde se asi rozhodlo, že se z Parkera stane zrovna Francouz? Osud poslal rodinu amerického basketbalisty Tonyho Parkera staršího a nizozemské modelky Pamely Firestoneové na dlouhá léta do Paříže. Tam si Tony mladší zamiloval... fotbal.
Ano, nejdřív ho to táhlo na trávníky, takže Američanům mohl v Paříži vyrůst reprezentant v jiném sportovním odvětví.
Jenže Parkerové pocházejí z Chicaga a mánie kolem Bulls se nemohla vyhnout ani jim. A když Tony nastoupil ve Francii na státní basketbalovou akademii INSEP, bylo hotovo.
Pak už stačilo jen pár maličkostí. Aby si Parker před draftem NBA vyprosil druhý test v San Antoniu. Aby zaujal a rychle získal místo v základní sestavě, táhl Spurs k titulům. V 35 letech je pravou basketbalovou legendou. Francouzský sportovec roku. Jeho kariéra láká k následování.
Tony Parker
„Tonyho generace změnila francouzský basketbal. Dneska si i díky němu mnozí hráči věří, že mají na NBA,“ nebojí se komentovat synovu kariéru Parker senior.
Na současném evropském šampionátu však Tony Parker schází, reprezentaci dal sbohem po olympiádě v Riu a navrch doléčuje zranění z play-off NBA. Francouzi přesto jednoho polovičního Američana mají.
Střelec číslo jedna v uplynulém ročníku španělské ligy Edwin Jackson žije Parkerovu story - jen v menším. Syn Skeetera Jacksona, někdejšího hráče NBA, který na konci osmdesátých let Francii také reprezentoval, se teď snaží Parkera, svého krajana i vzor, aspoň částečně zastoupit.
Jak se zrodil finský zázrak
A není tu jen Edwin Jackson. Velkou roli v italském výběru má Daniel Hackett. Rosco Allen zase vylepšuje maďarskou sestavu, Čechy nedávný uchazeč o místo v celku Golden State potrápil deseti body a šesti doskoky. Andrew Lawrence patří k tahounům britského týmu. Shawn Dawson sbírá v izraelském dresu zkušenosti.
Ale nejvýrazněji ovlivnil trend evropských synů amerických otců Finsko. To v posledních letech prožívá basketbalový boom, do kterého investuje i videoherní štika Rovio, autoři fenoménu Angry Birds. Finové zazářili na evropském šampionátu před čtyřmi lety a letos jednu skupinu turnaje hostili. Na jejich hru je radost pohledět.
Za vzmachem „Vlčí smečky“ stojí především Petteri Koponen, tradičně nejlepší střelec národního týmu. Ale jeden Koponen by Finy nespasil.
Jenže tu byli Shawn Huff, Gerald Lee Jr. a Erik Murphy. Zásadní injekce pro finský národní tým. Vrátili se z amerických univerzit, našli profiangažmá, Huff a Lee v Evropě, Murphy v Chicago Bulls, a okysličili jednu podprůměrnou reprezentaci.
Finský zázrak rozhodně nekončí. Murphy má mladší bratry, kteří nastoupili v mládežnických výběrech. Gerald Lee starší dal sice Finsku „jen“ jednoho pokrevního syna, ovšem působí zde trenérsky a pomáhá novým a novým talentům.
Erik Murphy (vlevo) z Finska bojuje o míč s Borisem Diawem z Francie.
„Faktor Parker“ berme třeba jako jeden z důkazů basketbalového imperialismu Spojených států, ale tento způsob invaze zdá se být o dost romantičtější nežli nákup dokladů některých evropských zemí či horečnaté změny zákonů.
Víte, že o arménský dres letos bojovalo jedenáct amerických rodáků a že slovinský stát narychlo přispěchal s pasem pro Anthonyho Randolpha?
A co Češi?
Česká republika si na své Američany ještě bude muset počkat. Příliv zámořských profesionálů začal o dost později než v řadě jiných koutů světa a ty, kteří se zde po kariéře usadili, není těžké spočítat.
Levell Sanders dnes patří k tuzemské trenérské špičce. Blake Schilb po zisku českého občanství reprezentoval na EuroBasketu 2015 i v loňské kvalifikaci o Rio. Kdo ví, třeba se v národním dresu za několik let objeví právě jejich děti.
