Na soustředění v Jihoafrické republice jej tehdy srazil z kola řidič nákladního automobilu. „Pořád si nevzpomínám, jak k tomu pádu došlo,“ říká Petr Vakoč.
Už opět trénuje za plného provozu. „Nemám strach. Ale pokud mě auta zbytečně předjíždějí v nebezpečných úsecích, naštve mě to. Mnohem citelněji si teď uvědomuji, co vše se může stát.“
Jednou sjížděl na kole z kopce, když do silnice vybočil zaparkovaný automobil, jehož řidič se nerozhlédl. „Ubrzdil jsem to na poslední chvíli. A pak jsem se trochu rozklepal,“ vypráví šestadvacetiletý cyklista.
Koncem října si na Twitteru přečetl zprávu: „Řidič, jenž v Melbourne úmyslně srazil cyklistu, dostal pokutu 1 000 dolarů.“
A driver who deliberately ran a cyclist off the road has escaped with just a fine. #7News https://t.co/4QvCwAyx92
Vakoč se při pohledu na záznam incidentu rozčilil: „Mohl způsobit vážné zranění a vyvázne jen s tak malou pokutou! To nepomůže, aby se řidiči začali chovat zodpovědněji.“
Po lednovém karambolu podstoupil tři operace, krk a záda mu zakrývaly dva krunýře, dlouho směl šlapat jen vleže. Přesto doufal, že už v červnu by mohl objet mistrovství republiky. Kouč Koen Pelgrim jej raději mírnil: „Hele, brzdi, dej tělu čas, ať se zahojí.“
Jak Vakoč uniká z noční můry. Na procházky zatím smí jen s korzetemReportáž z jara 2018  |
Patrick Lefevere, šéf stáje Quick-Step, sice na jaře přislíbil roční prodloužení smlouvy, jenže k podpisu dlouho nedocházelo.
„Ani zelená od lékařů tým nepřesvědčila, že se mohu vrátit do závodů. Musel jsem nejdřív projít zátěžovými testy. Bral jsem tedy ty testy jako závod. Byly pro mě vrcholem sezony.“
Výsledky všechny překvapily. Dosáhl hodnot z loňského prosince, tedy z období před zraněním.
Na konci října konečně podepsal. Mohl začít plánovat sezonu 2019. Úmysl startovat hned v lednu v Austrálii mu rozmlouvali nejen kouč, ale i Zdeněk Štybar a exmistr světa Philippe Gilbert. „Kluci mi radili: Nespěchej, radši potrénuj na kempech s týmem a pořádně se připrav.“
Dal jim za pravdu.
Vakočovým startem do „druhé kariéry“ tudíž budou až od 14. února etapy Kolem Provence, přesně 498 dnů poté, co naposledy závodil.
Ne, stále není zcela zdravý. Což o to, záda má vyztužená a relativně stabilní. Největším problémem se nyní jeví zadní stehenní sval levé nohy.
Není stejně výkonná jako kdysi.
Jakmile čtvrt hodiny běží, koordinace pohybů ochabuje.
„Nezapojují se mi všechna svalová vlákna. Na kole se to tolik neprojevuje, jen jsem trochu limitovaný ve spurtu a dlouhé zátěži. Ale i kdybych ten sval nedal úplně dohromady, tak věřím, že tělo to na kole dokáže kompenzovat. Otázkou je, zda i při dlouhém, třítýdenním závodě.“
Právě na podniky Grand Tour se chce vrátit, zatím má na kontě Giro 2015 a Tour 2016.
Před africkým karambolem plánoval též premiéru na kostkových klasikách. Tu nyní musí přinejmenším odložit.
„To proto, aby se mi z těla nevyklepaly šrouby,“ směje se, ale myslí to vážně. „Slyšel jsem příběhy, jak lidé měli v noze šroub a při větší zátěži na kole nebo na lyžích jim to prasklo. Musím se optat doktorů, co mé šrouby v zádech vydrží a jestli tam zůstanou navždy. Byla by hrůza, kdyby mi je tak jako umělé klouby každých deset let měnili.“
Navzdory veškerým tuhým zkouškám, které jej na kole čekají, neslevuje ze svých velkých cyklistických cílů. „Chci zase vyhrávat,“ ujišťuje muž, který do svých 24 let ovládl kromě jiného mistrovství republiky či klasiku Brabantský šíp.
Zároveň jej však události posledního roku naučily i větší pokoře.
„Když jsem mohl znovu šlapat na kole, zaplavil mě z těch endorfinů takový pocit štěstí, jaký jsem předtím nevnímal. Najednou jsem si říkal: To je super, žiju a zase se hýbám a potím. Paradoxně jsem byl letos mnohem víc pozitivně naladěný, než když jsem byl v předchozím roce vystresovaný ze závodů.“
Letos ani při sebelepším zátěžovém testu nebo tréninku nemohl závodní zatížení ideálně nasimulovat. Možná mu tělo dá v pelotonu najevo, že vítězit už nedokáže.
„Ale teď si radši dávám co nejvyšší cíle, než abych se hned spokojil s těmi menšími.“
