Za posledního čtvrt roku nashromáždil strhujících 6 090 bodů! Vyhrál oba grandslamy - Wimbledon i US Open - a navrch dva turnaje ATP Masters v Cincinnati a Šanghaji, dotované rovnou tisícovkou.
V O2 areně platil ve čtvrtek především za uctivého účastníka velkolepého adieu svého kamaráda a bývalého kouče Štěpánka, ale z dějinného pohledu byl samozřejmě tím nejslavnějším z přítomných on.
Až se nabízí, zda není i nejlepším tenistou všech dob, což je debata sice složitá a bez jasného rezultátu, přesto si ji Novak Djokovič, model 2018, zaslouží.
Tituly kdykoli a kdekoli
Poslední titul srbské mašiny na úspěchy přišel o víkendu v Šanghaji. Jako další důkaz onoho kouzelnického přístupu zmíněného v úvodu; ať mu pořadatelé „spoutají“ nohy jakoukoli verzí kurtu, on ví, kudy tančit. „Nikdy jsem tu nehrál na tak rychlém povrchu. Zároveň jsem možná nikdy ve své kariéře nepodával tak dobře, což potěší,“ říkal Djokovič.
Čímž se vracíme k tematice, kterou v anglicky mluvících zemích shrnují do zkratky GOAT. Greatest of all time. Nejlepší ze všech.
Srovnávání napříč generacemi je vždy zrádné. Rod Laver, či Andre Agassi? Björn Borg, nebo Pete Sampras? Roli nejlepšího tenisty dějin si dle mnohých rozhodně mohou nárokovat i současné megahvězdy Roger Federer a Rafael Nadal.
„Je to komplikované,“ vyprávěl Nadal letos ve Wimbledonu. „Co se týká titulů, bylo by nefér říci, že jsem hrál proti někomu lepšímu než Roger. Jenže taky jsem hrál proti Novakovi. Je to jeden z nejkomplexnějších sportovců, co znám. Pokud je Novak zrovna na nejlepší úrovni, mívám pocit, že je mým úkolem porazit neporazitelného.“
Jejich překrásné wimbledonské semifinále vyhrál Djokovič 10:8 v páté sadě; jako by se tehdy v All England Clubu přetlačovali tenisoví bohové. Uspěl ten ze Srbska.
Ano, Roger Federer dobyl celkem 20 grandslamů a Djokovič zatím 14, což je ještě pořád velký rozdíl. Ano, Rafael Nadal vyhrál už jedenáctkrát na Roland Garros, což je patrně nepřekonatelná dominance na jednom místě.
Konec debaty? Ani omylem, Djokovič právě vytahuje trumfy. Přesněji jeden trumf: všestrannost.
V Cincinnati letos vstoupil na dosud neprobádané území, jako první v historii totiž vyhrál i devátý turnaj série ATP Masters. Na pomalejší i rychlejší antuce. Na betonu. Venku i v hale. A samozřejmě i na trávě, vždyť wimbledonské tituly má taky čtyři. Prostě kdykoli a kdekoli. Všude umí být nejlepší.
Takovou pestrostí úspěchů se nemohou pyšnit ani Federer s Nadalem; stejně tak tihle dva nedospěli do chvíle, kdy by v jeden moment obhajovali všechny grandslamy, což Djokovič dokonal vysněným vítězstvím na Roland Garros 2016.
„Tehdy jsme přece všichni mluvili o tom, že nad Djokoviče není a že brzy zlomí všechny rekordy,“ vzpomínalo pro Sky Sports bývalé britské eso Greg Rusedski. „Ptali jsme se, jestli vůbec někdy ještě něco vyhrají Roger a Rafa. A vidíte, oni jsou zase ve hře a Novak se po kratší pauze taky vrátil. Je opravdu vzrušující sledovat zápolení těchto tří.“
A to nejen z hlediska přítomnosti, ale i celých tenisových dějin.
Ve stínu přece být nechce
Kdo ví, jak dlouho ještě bude mít švýcarský elegán a otec čtyř dětí chuť do kočování po světě. Jak dlouho ještě vydrží opotřebované klouby, svaly a šlachy titána z Mallorky, který dřinu povýšil na umění.
„Rivalita nás tří přispěla k popularizaci tenisu po celé planetě,“ řekl Djokovič před měsícem v Chicagu, když se na Laver Cupu poprvé v kariéře stal Federerovým spoluhráčem. Ten si zase přál: „Kéž nás ještě čeká spousta vzájemných bitev!“
I ony by totiž mohly rozluštit tajenku, jak vypadá největší bourák historie. Aktuálně je v největším laufu Djokovič, ve 31 letech nejmladší z tria. Kdo by to čekal, když loni navenek vyhořel, trápil se a pak vzdor varováním trenérského štábu Agassi + Štěpánek tlačil na návrat na kurty tak, že to jeho bolavému lokti ublížilo a musel na operaci...
„Nedosahoval jsem standardů, na které jsem býval zvyklý,“ souhlasil Djokovič. Vrátil se znovuzrozen, vskutku královským stylem.
A ani to nemá být konečná. „Nepočítám, že by chtěl zůstat ve stínu Rogera a Rafy, protože minimálně pro veřejnost se v něm nachází,“ věští Rusedski.
Dohnat ztrátu šest grandslamových titulů je i při zcela výjimečné formě úkol minimálně na dva roky. Obnáší to kouzlení na třech kontinentech a třech různých površích.
Pokud by to ale Djokovič - ať už dřív, či později - dokázal, bude mít zkratka GOAT konečně majitele.
