Čtyřicetiletý ostrostřelec Jason Terry ví, že porušuje pravidla, ale nemůže si pomoci. Hodinu před začátkem zápasu jeho Milwaukee proti Washingtonu má oči jako přilepené k telefonu. Hráči jeho týmu si přitom stanovili: žádné kontrolování telefonů hodinu a půl před utkáním. Může být zapnutý pouze hudební přehrávač a telefon bude na režim v letadle.
Terry, jeden z nejstarších mužů v lize, dostal výjimku. Před utkáním se uklidňuje on-line pokerem, který hraje už několik let. Sociální média jsou však zakázána. „Před utkáním se má hráč soustředit a každý to dělá nejlépe, jak může,“ říká Terry.
On však tehdy ani nesledoval na obrazovce sestřihy akcí soupeře ani nehrál poker. Spoluhráči ho nachytají, jak si prohlíží email, a proto ho čeká pokuta do týmové kasy. „Je to vážně závislost,“ přiznává.
Hráči NBA jsou extrémně nadaní sportovci, kteří berou spousty peněz, ale skoro všichni jsou závislí na svých telefonech. Konkrétně na sociálních sítích. V těch už delší dobu vede Twitter a Instagram.
Boom sociálních médií v NBA se rozpoutal v roce 2009. Tehdy právě v šatně Milwaukee je použil o poločase zápasu s Bostonem křídelník Charlie Villanueva. „Jsem v šatně a posílám tweet. Hrajeme proti Celtics, v poločase je vyrovnané skóre. Kouč chce, abychom hráli tvrději. Já musím hrát lépe,“ napsal Villanueva.
In da locker room, snuck to post my twitt. We're playing the Celtics, tie ball game at da half. Coach wants more toughness. I gotta step up.
Zpráva byla sice neškodná, ale trenéru Scottu Skilesovi šlo hlavně o princip. Při zápase se musí jeho muži soustředit. I na jeho nátlak vydala liga pro následující sezonu pravidlo zakazující používání telefonů v průběhu zápasu.
Hráči si proto musejí hledat jiné cesty, jak sociální sítě využívat. Hvězdný Kevin Durant z Golden State loni v létě obhajoval svou čest na Twitteru proti dotěrným fanouškům tajnými účty na cizí jméno.
Jinak se sociální sítě používají hlavně na rýpání do ostatních hráčů. Nikola Mirotič si po své výměně z Chicaga do New Orleans tak pochvaluje nový tým, že se Bulls na Twitteru vysmál, když ztratili v koncovce zápasu s Philadelphií náskok a prohráli.
A když už jsme u Sixers, ti mají ve svém středu přímo krále sociálních médií - pivota Joela Embiida. Hvězdný Kamerunec se v přispívání na internet našel. Když se nudil v průběhu své nováčkovské sezony, o kterou přišel kvůli zranění, začal tweetovat. A zrodila se legenda. Tak dlouho otravoval LeBrona Jamese, až mu odpověděl na jeho všetečné dotazy. Nebo se dokázal spojit se zpěvačkou Rihannou a pozval ji na rande.
@KingJames hey bro hope you're having a good day...... Want to join us in philly?? Peace
Hey baby holla at me!! Dinner at giorgios at 930pm @rihanna????
„Říkal jsem si, že sociální média by mohla být zábavná, a začal jsem se jim více věnovat to léto, kdy jsem byl draftovaný. Od té doby se to chytlo,“ říká Embiid, který má na Instagramu přes dva a půl milionu sledujících a na Twitteru více než jeden a půl milionu.
Pro hráče narozené na konci minulého tisíciletí je telefon běžná záležitost, s mobilem v ruce vyrostli. Zkušenosti s tím mají ve Phoenixu, Suns byli nejmladším týmem celé soutěže, až si hlavní trenér Jay Triano dělal legraci, že jeho hráči ještě nemůžou ani pít alkohol, který je v USA povolen od 21 let.
Memphiský nováček Dillon Brooks tvrdil, že si jen těžko zvyká na zákaz mobilu. Na univerzitě Oregon měl ve zvyku kontrolovat mobil i v poločase, aby se podíval na reakce fanoušků po nějaké zajímavé akci. O to hůř si odvyká, když vidí spoluhráče v NBA také přilepené k mobilům.
„Snažím se dávat mobil pryč. Je to ale těžké. Přijdete do šatny a po utkání všichni hned vytahují mobil a sledují Twitter, Instagram nebo začnou telefonovat,“ říká dvaadvacetiletý Brooks.
Stejně starý křídelník Kelly Oubre Jr. z Washingtonu má na obou hlavních sociálních sítí přes půl milionu sledujících. Navíc se sám angažuje v módě, takže rád sleduje, jak internet reaguje na jeho oblečení, ve kterém dorazil do haly. Oubre má u sebe běžně dva až tři telefony, a i když se za to nenávidí, bere je do ruky tradičně hned po tréninku.
„Nesnáším to. Je to problém naší generace. Je to stereotyp, kterého se nemůžeme zbavit, a je to opravdu otravné. Jsme neskutečně závislí na sociálních médiích a mobilech obecně. Honíme se za lajky, abychom měli větší ego, a přitom nám to nic nepřináší. Já tomu říkám SMD (social media disease - choroba sociálních médií),“ svěřuje se Oubre.
Kelly Oubre is showing off his early Christmas spirit with those pajamas ❄️ https://t.co/VrLCflEV8n
Někteří trenéři už bitvu s „větrnými mlýny“ vzdali. „Je to jako mlátit hlavou o zeď. Nemají je u sebe na předzápasové poradě, při utkání a na krátkém meetingu hned po utkání, ale vidím, že ve chvíli, kdy domluvím, sahají do tašky pro mobil,“ postěžoval si dnes už bývalý detroitský trenér Stan Van Gundy.
Další hodně mladý tým, celek Los Angeles Lakers také nemá zakázané mobily na týmových akcích, ale pokud někomu telefon zazvoní při poradě, může počítat s pokutou.
Složité to má philadelphský trenér Brett Brown, který ví, že hlavně Joela Embiida a jeho „akce“ na sociálních médiích bude jen těžko krotit.
„Snažím se v tom najít smysl a říct mu, když si myslím, že to přehnal. Ale když jsem pobavený, dokážu to ocenit. Skrz sociální média se snažím k hráčům hledat cestu. Prostě žijeme v takové době a musíme to přijmout,“ říká Brown.
Jay Triano během sezony ve Phoenixu dokonce často posílal hráčům textovky. Je to podle něj rychlejší cesta, jak k nim proniknout, než se s nimi snažit mluvit.
„Mám pocit, že ode mě víc vezmou informaci sms zprávou, než když s nimi budu mluvit. Chci se adaptovat do jejich světa, tak jim píši zprávy. Jsou to prostě mladí kluci,“ říká devětapadesátiletý kouč.
Nejde však jen o mladíky. Nejstarší dcera Jasona Terryho studuje vysokou školu, i on však má s častým sledováním displeje problém. Spoluhráči se ho snaží přesvědčit, aby se připojil k dalším sociálním sítím, jako Snapchat nebo Instagram. On však odolává, už tak nedokáže být chvíli bez mobilu.
