Kromě Česka a zámoří si udělal jméno také ve Slovinsku či Španělsku. Nyní po 22 letech profesionálního basketbalu s aktivní kariérou skončil.
„Před pár lety jsem si myslel, že to bude nejjednodušší rozhodnutí v mém životě. Až dneska si uvědomuji, jak těžké je udělat ten poslední krok. Ale přišel čas - čas uzavřít kapitolu života, která trvala 22 let,“ napsal Welsch na svůj profil na Facebooku.
„Měl dlouhou a krásnou kariéru. Zařadil se mezi legendy českého a československého basketbalu,“ prohlásil o něm Kamil Novák, bývalý reprezentant z dob Welschových začátků a aktuálně výkonný ředitel FIBA Europe.
Nejvíc zářil v Bostonu
S basketbalem Welsch začínal pod vedením otce Pavla doma v Holicích, odkud odešel přes Pardubice do Prahy. V dresu dnes již neexistující Sparty se stal jednou z hvězd české nejvyšší soutěže a vyhlédl si ho slavný slovinský celek Olimpija Lublaň. Tam se Welsch poprvé dostal do povědomí klubů v zámoří. Právě první zahraniční angažmá ve Slovinsku si Welsch hodně pochvaluje.
„Měl jsem před odchodem obavy, protože to byl první rok mimo Česko a poprvé mě měl trénovat zahraniční trenér. Musel jsem makat a vyšel jsem z toho vítězně, jako silnější člověk,“ vypráví Welsch.
V roce 2002 si ho v draftu do NBA vybrali Philadelphia 76ers - překvapivě hned v prvním kole jako celkově šestnáctého. Ale okamžitě byl vyměněn do Golden State Warriors. Putoval tedy do Kalifornie, kde si zvykal na těžký život nováčka v nejlepší lize světa.
„První rok jsem toho opravdu moc neodehrál. Nováčci si musí vytvořit pozici v týmu, u trenéra, u fanoušků a to není jednoduché,“ vzpomíná Welsch na období v Oaklandu, kde ve své první sezoně nakoukl do 37 zápasů průměrně pouze na šest minut.
V týmu Warriors ale nedostal větší příležitost se ukázat, když byl po nováčkovském ročníku vyměněn do Dallasu a následně poslán do Bostonu. Tento trejd se ukázal jako velmi šťastný, protože Welsch na východním pobřeží USA pookřál a stal se jednou z klíčových postav nejúspěšnějšího klubu historie ligy.
Dostal se do základní pětky a chvíli patřil i mezi elitní trojkaře celé soutěže. Trenér Jim O’Brien ho využíval hlavně jako klíčového obránce a dával mu na starost nejlepší hráče soupeře.
„Bránil jsem Kobeho Bryanta, Michaela Jordana i LeBrona Jamese, aby se mohla naše hlavní střelecká hvězda Paul Pierce soustředit na útok,“ vyjmenovává Welsch superhvězdy NBA, které měl tu čest hlídat.
Dával v průměru téměř deset bodů na utkání a podíval se i do vyřazovacích bojů, kde však Celtics vystavila stopku Indiana. V roce 2004 přišel i Welschův osobní rekord v NBA, proti bývalému zaměstnavateli Golden State se blýskl 24 body. Český bodový rekord v NBA vydržel až do letošního ročníku, kdy ho o bod překonal Tomáš Satoranský.
„Čekal jsem, že můj rekord padne dřív. Nevěnoval jsem tomu pozornost, ale když jsem si to ráno přečetl, bylo tam jedno procento ve smyslu ‚a sakra, už nejsem rekordman‘. Zbylých 99 procent ale bylo, že mu to přeju,“ říkal v únoru Welsch o svém kamarádovi z reprezentace.
Zlom a šťastné Španělsko
V Bostonu pak strávil ještě další rok, než si vydupal výměnu do Clevelandu. Dodnes toho lituje.
„Byl jsem vyměněn na základě toho, že jsem o trejd požádal. Boston se mě nechtěl zbavit, ale na mou žádost mě nakonec vyměnil a tam nastal zlom mé kariéry v NBA,“ vypráví. „Opustil jsem prostředí, kde jsem si dokázal vytvořit nějakou pozici, kde si mě lidé vážili. Kdybych vydržel pár měsíců, mohl jsem podepsat prodloužení smlouvy, ale já nebyl spokojený, nechal jsem se ovlivnit agenty a tlačil na vedení klubu s výměnou. Krok do neznáma nevyšel. Kdybych v Bostonu zůstal, mohl jsem si v NBA zahrát déle.“
V Clevelandu pak vydržel jen pár měsíců, během kterých se krátce potkal i s nejlepším hráčem současnosti LeBronem Jamesem, než putoval do Milwaukee. Výrazněji se už neprosadil.
Po čtyřech sezonách se v roce 2006 s NBA rozloučil a zamířil do Španělska. Čtyři roky prožil v dresu Málagy, se kterou se dostal do Final Four Euroligy. „Ve Španělsku to byly skvělé roky. Tamní liga je všeobecně uznávána za druhou nejlepší soutěž světa. Měl jsem dobré postavení ve špičkovém týmu a hráli jsme krásný basketbal,“ popisuje Welsch.
Z Malagy se přesunul do Estudiantes Madrid a belgického Charleroi. V roce 2012 se vrátil domů a s Nymburkem získal pět titulů, než uzavřel kariéru jednou sezonou v Pardubicích.
Poháry má i ze slovinské a Jadranské ligy, kde byl také v roce 2002 vyhlášen nejlepším hráčem obou soutěží. V reprezentaci působil až do loňského roku a pětkrát se podíval na mistrovství Evropy.
„Na kluka z Holic to nebyla špatná kariéra. Byla to neskutečná jízda plná vítězství a porážek. Vzpomínám hlavně na lidi, které basketbal přivedl do mého života. Kteří ze mě dělali lepšího člověka, od nichž jsem se učil. Jsem emotivní člověk, takže jsem konec oplakal,“ řekl Welsch na tiskové konferenci k ukončení kariéry.