Znovu v přípravě vyzkoušel nové věci. Změnil podání. Přiletěl do Melbourne s vírou. Těšil se na střet s pětatřicetiletým Federerem, který od loňského července odehrál jen dvě soutěžní utkání.
A pak při pobytu na kurtu i cestou z něj kroutil hlavou a v obličeji střídal šokované grimasy s užaslými.
Tak jednoduché jsem to nečekalCo říkal na tiskové konferenci Federer? |
„Takových zápasů jsem moc nezažil,“ prohlásil. „Dostal jsem lekci z totální agresivity. Skoro v každé výměně mě hned zatlačil, v podstatě jsem se jen bránil. A když už jsem získal bod, bylo to spíš díky jeho chybě.“
Vnímáte jako smůlu, že jste tu Federera potkal tak brzy?
Někdo ji mít musel. Beru to, záleží na mně, jak se s tím srovnám. Sezona je teprve na začátku.
V prvních dvou utkáních se trápil. Překvapil vás?
Nepřekvapil. On ví, co dělá. Kdyby nebyl schopný hrát na nejvyšší úrovni, nenastoupil by.
Hrál proti vám někdy lépe?
Těžko říct, ale jeho výkon byl rozhodně působivý.
Dokázal jste už na dvorci ocenit jeho výkon?
Radši bych ho sledoval z tribuny. Na kurtu jsem ho rozhodně neobdivoval. Ale samozřejmě si zaslouží velkou poklonu. Hrál skvěle.
Byl jste pod tou palbou naštvaný?
Hrál jsem s ním v éře, kdy porážel všechny. Tohle byl velmi podobný výkon. Byl jsem naštvaný. Ale vůbec nic jsem nezmohl.
Přitom do prvního gamu jste vstoupil sebevědomě. Jasně jste ho získal. Věřil jste si?
Na prvním gamu zas tak moc nezáleží. Hodně brzo se to na mě začalo sypat. A pokračovalo to celý zápas. Nenašla se chvíle, kdy jsem mohl něco vytvořit jinak, kdy bych se mohl jinak rozhodnout. Takových utkání nebylo v mé kariéře moc.
Proč se vám nepovedlo prosadit si svou? Nepodrželo vás podání?
Servis nebyl na začátku ideální. To jde za mnou. Ale je fakt, že když jste od začátku a non stop pod tlakem, tak ho cítíte i při podání. Tímhle způsobem mi vzal jistotu. Najednou zjistíte, že na vás vlastně nezáleží. Že věci, na které jste byl zvyklý celou kariéru, jsou úplně jinak. Bod jsem získal, když on udělal chybu z přehnané agresivity. Bylo to pro mě strašně těžké utkání, průběhem jedno z nejtěžších.
Pořád se plahočíte za grandslamovým titulem. Jak je těžké se smířit s takovým vyřazením?
Na jednu stranu si samozřejmě přeju vyhrát grandslam. Je to největší a nejvyšší cíl. Ale nechci se k němu úplně upínat. Vede k němu dlouhá cesta. Musím vyhrát sedm zápasů. Nikdo mi je nedonese na zlatém tácu. Musím si je sám uhrát. Musím stát nohama na zemi. Jo, je to k naštvání. Vím, co jsem obětoval. Co mě to stojí. Co tenisu dávám. A pak zažiju takový zápas. Vidím, že nestačí jen být natrénovaný. Musí se sejít víc věcí.
Kdysi jste býval těm nejlepším borcům blíž. Aspoň občas jste je porážel. Teď se vám to nedaří. Čím se vám vzdálili?
Těžko říct. Co se týče tréninku a přípravy, nevidím nic, co bych si mohl vytknout. Že bych něco ošidil, udělal něčeho málo... Ale třeba jsem kdysi byl na nejvyšší úrovni, která stačila, abych se k nim přiblížil. Teď třeba je to jinak. Tohle můžu vyhodnotit, až jednou skončím. Pak řeknu: Tenkrát jsem hrál svůj nejlepší tenis. Ale třeba těch svých nejlepších čtrnáct dní mám teprve před sebou.
Takže vám ani takhle drsná porážka nemůže vzít chuť do práce?
Pořád můžu držet nějakou úroveň, se kterou budu spokojený a která mi bude dávat šance bojovat a zkoušet to. Extra to neřeším. Není to příjemná porážka, ale v tenise i životě takové přicházejí. Čím rychleji se s ní vyrovnám, tím dřív a líp budu moct pokračovat dál.
