Do branky přišel místo Tomáše Mrkvy po čtvrthodině hry, kdy český tým prohrával 4:11. A právě 42letý plzeňský rodák byl strůjcem obratu na konečných 27:26.
„Líp to asi naplánovat nešlo. Jsem rád, že jsem tady mohl být,“ vyprávěl pak Petr Štochl novinářům a fanoušci bez přestání vyvolávali jeho jméno.
Bylo to opravdu vaše poslední utkání?
Jasně. Já už ani nemám příští sezonu kde hrát. (úsměv) V Berlíně jsem se rozloučil minulou neděli, teď tady v Plzni, i když ani to původně nebylo v plánu. S reprezentací jsem končil už loni, ale domlouval jsem se s trenéry, že když bude potřeba, vypomůžu. Jsem rád, že jsme s Rusy vyhráli, i když to je zatím jen poločas baráže.
Úterní odveta v Permu už bude bez vás? Nepřemluví vás kluci?
To ani nejde, protože nemám vízum. Do Ruska už nepoletím, byli jsme domluvení jen na domácí utkání. Jsem rád, že to bylo zrovna v Plzni a vyhráli jsme.
Takže to dopadlo přesně podle vašich představ?
To zase ne. Já jsem chtěl vyhrát vyšším rozdílem. Vítězství o gól je po průběhu zápasu, v němž jsme pořád jen dotahovali, dobré, ale v Rusku to bude extrémně náročné. Tenhle tým už však na lednovém Euru ukázal obrovské srdce, teď to znovu potvrdil. Když to zopakuje i v Rusku, šance na postup žije.
O tom, že není výsledek lepší, rozhodl už ten nevydařený vstup do zápasu?
Samozřejmě. My jsme v útoku nebyli vůbec nebezpeční, ztráceli jsme hodně balonů a dostávali snadné góly. Ten začátek byl strašný.
Čím to bylo? Respektem?
Nevím. Prohrávali jsme o sedm gólů, z toho se pak blbě dostává. A my jsme to dokázali, za to kluci zaslouží obrovský respekt.
Co si tam takhle s Tomášem říkáte, když se na branku valí jeden útok za druhým a gólman nemá moc šancí na zákrok?
Že se zkusíme vyměnit. Věděli jsme, že je potřeba chytit nějaký trhák nebo volný balon. Ve druhé půli už to bylo jiné. Těch ran, které se dají chytit, bylo podstatně víc.
Nemyslíte si, že byla chyba, že jste nechytal od začátku?
Vůbec ne. Já s tím týmem už přes rok nejsem. Tomáš odchytal výborně Euro. To by nebylo dobré.
Chce se člověku vůbec za takové situace do branky?
Já jsem na to z Berlína (jedničkou byl německý reprezentant Heinevetter – pozn. aut.) zvyklý, do branky jsem chodil kolem 15 až 20 minuty docela pravidelně. Takže pro mě to nebylo nic nového.
Byl některý ze zákroků, který byste vyzdvihl?
Na začátku druhého poločasu se mi povedlo chytit tři volné střely v přesilovce Rusů. To mi pomohlo a soupeře možná trošku nalomilo.
Zdálo se mi pak, že se ruští střelci i trochu bojí. Vycítí gólman, že si u soupeřů získal respekt?
Určitě. Pro gólmana je výhoda, když má několik zákroků v řadě.
Soupeře jste dotáhli a on znovu odskočil. Věřil jste ještě v jedno vzepětí? Času už nebylo moc, nějakých deset minut…
Ten tým se buduje několik let, má velkou morální sílu. Pro mě to nebylo žádné překvapení.
Nezlobte se, ale těžko po takovém parádním výkonu můžu uvěřit tomu, že to byla derniéra?
(rozesměje se) Chtěl jsem si udržet nějakou výkonnost, končit na vrcholu. Teď se ještě představím na rozlučce Filipa Jíchy a konec. Strávil jsem několik let v nároďáku s Romanem Bečvářem starším, teď hraju s jeho synem. Nechtěl jsem se dočkat, že bych hrál s jeho vnukem.
Bez házené ale nebudete?
Budu pendlovat mezi Berlínem, kde budu trénovat brankáře, a Plzní. Budu pracovat i pro Talent.
