Jeho specifikem byl především vodou chlazený motor Deutz o výkonu 600 koní, pérování vzduchovými měchy, kabina z nového typu TerrNo1 a nízká nástavba. Další vozy byly osvědčené hasičáky. Ten s posádkou Milan Kořený, Jaroslav Lamač (druhdy navigátor v Liazu), Martin Kahánek měl převzít vůdčí úlohu v případě potíží Lopraisovy posádky.
Sklenovský s Hamerlou a Tomečkem zase jeli jako doprovod na ex-Lopraisově voze. Všechny tři Tatry, jak se později ukázalo, jezdily i při plnění týmových úkolů mezi prvními šesti v kategorii kamionů. Firma CermAktivity však do soutěže poslala i dva motocyklisty: skvělého Slováka Jaroslava Katriňáka a Stanislava Zlocha. Ivo Kaštan si do Paříže přivezl obrovský motocykl Triumph, ale stroj nebyl na podobnou soutěž úplně zralý a Kaštanovy výsledky v soutěži možnostem stroje neodpovídaly.
Konkurence se také pořádně vyzbrojila. Kamaz přivezl tři kamiony s motory Cummins o výkonu 750 až 900 koní. Mitsubishi postavilo na start největší překvapení soutěže, dva kamiony Fuso, řízené Versinem a Granjonem. Hino jelo opět se Sugawarou.
V kategorii osobních automobilů nikdo nepochyboval o suverenitě týmu Mitsubishi, který nasadil inovovaná Pajera Evolution. Nissanům ani Schlesserovým buginám nebylo zatím souzeno Japoncům příliš konkurovat. Hvězdné jezdecké obsazení nabídly Protrucky Chevrolet (Lartigue, Regland, Pecarolo), ale bublina brzy splaskla. V motocyklové kategorii se armáda KTM vydala do Afriky ztéci Peterhanselův trůn, ale jak se později ukázalo, zbytečně.
Soutěž kamionů nabrala od začátku pekelné tempo. České posádky se postupně propracovávaly ze zadních pozic, což platilo hlavně pro Lopraise. Pořádně zostra jela hlavně obě Mitsubishi, nejdříve Granjon a později Versino. Bylo s podivem, jak stroj, jehož všechny parametry byly papírově horší než nová tatra, dokázal Lopraisovi v necelé polovině soutěže nadělit téměř 1:45 hodiny. Kamazy naprosto zklamaly a nový model soutěže jim nevyhovoval. Střídaly etapy s doslova drtivým náporem a etapy, kde nabíraly i tříhodinové ztráty. Nakonec do cíle nedojel ani jeden.
Celé startovní pole měla řádně pročistit maratonská trojetapa Zouerat - El Mreiti - Touadenni - Gao. Měřila celkem 2100 kilometrů a posádky v ní měly být odkázány samy na sebe, bez možnosti cizí pomoci. Etapa se navíc skoro celá jela v dunách. Pořadatelům se situace vymkla z rukou, nestíhali pečovat zejména o motocyklisty, kteří zůstali roztroušeni na úseku hned tří etap. Doplatil na to i náš Ivo Kaštan, který zůstal v poušti bez benzínu, protože pořadatelé opomněli na smluvené místo dát čerpací stanici, ale také Katriňák, jemuž selhala převodovka a poušti čekal tři dny a dvě noci, než ho sběrný kamion balai vyzvedl.
V nočním dojezdu druhé části do Touadenni došlo k přepadení dvou posádek na továrních Tatrách, Sklenovského a Kořeného. Bandité prostříleli pneumatiky a po složitém vyjednávání oba vozy vykradli a se Sklenovského tatrou nadobro zmizeli. Posádkám se naštěstí nic nestalo. Policie i pořadatelé pak prokázali jen malý zájem na vyřešení celého případu: jednak postiženými nebyli Francouzi a jednak měli už tak plnou hlavu starostí, jak zajistit všechny odpadlíky.
Etapa do Gao se jela už jen jako spojovací. Volný den v Gao byl pak příležitostí pro opravy a zvážení, jak pokračovat. Karel Loprais se dostal do suverénního vedení v soutěži, Kořeného posádka byla třetí, ale napřed bylo potřeba od odpadlíků sehnat náhradní přilby a navigační přístroje, protože posádkám nezbylo ani rezervní spodní prádlo.
Druhá polovina soutěže byla, i přes obrovskou náročnost, spíše dojezdová, ve které se vedoucí posádky soutěže kamionů spíše hlídaly a ve které bylo hlavním cílem dovézt obě auta beze škod do Dakaru. Tatra tedy počtvrté triumfovala, poprvé však šlo doslova o život.
Ve stínu Lopraisova výsledku zůstal výkon motocyklisty Zlocha, který zůstane asi nedoceněn i nepřekonán. Zloch totiž chytrou jízdou neustále stoupal v pořadí, ve druhé polovině soutěže jel ve skupině se skvělými Němci Schilcherem a Mayerem a v cíli z toho bylo desáté místo absolutně a cena Thierryho Sabina za umístění v nejtěžší etapě soutěže (Nema - Tidjikja).
Automobilů opět opanoval tým Mitsubishi, ale týmová režie nebylo třeba. Svého prvního triumfu dosáhl Jean-Pierre Fontenay, poprvé se spolujezdcem Gillesem Picardem, který nahradil zemřelého Bruna Musmarru. Schlesserovy buginy skončily za stupni vítězů, protože jim v dunách vadil pohon pouze jedné nápravy. Motocyklům pošesté a naposledy vládl Peterhansel a nechal se slyšet, že to byla jeho poslední motocyklová účast. Spolu s ním ukončila účinkování na Dakaru také Yamaha.
1998
MOTO: 1. Peterhansel (F/Yamaha) 62:39:37, 2. Meoni (I/KTM) +30:29, 3. Haydon (AUS/KTM) +1:19:42, 10. Zloch (CZ/KTM) +9:01:30.
AUTO: 1. Fontenay, Picard (F) 65:25:58, 2. Shinozuka, Magne (J) +1:45:44, 3. Saby, Serieys (F, vš. Mitsubishi) +1:59:01
CAM: 1. Loprais, Stachura, Čermák (CZ/Tatra) 89:53:50, 2. Sugawara, Ushioda, Matsumoto (J/Hino) +5:03:59, 3. Kořený, Lamač, Kahánek (CZ/Tatra) +7:00:34
