"Chci zase chytat. Nižší soutěž mi může vyhovovat," říká osmadvacetiletá brankářka. Do nového ligového celku ji nejspíš doprovodí i další kmenová hráčka Veselí, spojka Eva Romanová.
"Nepůjdu do neznámého prostředí. Se spoustou hráček se za ta léta strávená v házené dobře znám."
Kdy jste se rozhodla pro návrat?
Termín pro konečné slovo byl do pondělního večera. Už v poledne jsem ale byla na devadesát procent rozhodnuta. Vlastně jsem ani příliš neváhala.
Fúze slováckého klubu se stále ještě chystá, oficiálně dosud nevznikl. Co vás přesvědčilo?
S hráčskými ambicemi to rozhodně nemá co dělat. Nekladu si už před sebe velké cíle. Láká mě především zase samotná házená. Zkrátka chci zase začít chytat.
Prozatímní vedení oddílu ale míří vysoko, hovoří se o záměru působit v interlize.
Jestli budu jednička v novém týmu, o tom ještě nepadlo ani slovo.
Trenér Jiří Procházka je z Veselí...
Vím, na co narážíte, ale na všechno je ještě čas. Zatím to vidím tak, že budu pomáhat. Možná trenér sází na moje zkušenosti.
Za vaším návratem údajně stojí Jiří Zerzáň, váš bývalý trenér ve Veselí. Je to pravda?
Vliv Jiřího Zerzáně byl velký, jako patriot má na spojení slováckých klubů osobní zájem. A proč to neříct: byli jsme vždy přátelé. Dostala jsem se pod ním i do reprezentace.
Veselí vás vidělo jako novou brankářku interligové rezervy. Proč jste odmítla?
Chytat druhou ligu za juniorkami, to mě nelákalo. Úroveň nového klubu bude vyšší.
Nemáte dnes problémy s fyzičkou?
Úplně bez pohybu jsem nezůstala. Střídala jsem posilovnu, kolo, tenis, plavání. Cítím se v pohodě. Myslím, že návrat zvládnu bez potíží. Možná se ani příliš nezadýchám. (smích)
A co vaše neřest? Ještě kouříte?
No - stále. Vypadá to, že kvůli házené se cigaret nevzdám. Snad jen kvůli rodině bych se možná omezila. (smích)
