Bližší kontakt s pravidly o hraní míče v různých situacích a polohách vyvolává občas podobný pocit jako četba úřední zásilky. Obojí je plné omezení a po čtvrtém odstavci už se obsah prvního stává v paměti nezřetelným. A když k tomu zkušenější kamarád poznamená, že "to je přece jasné", staví se na roveň paní za přepážkou, co v životě nedělá nic jiného než kolovrátkuje znění vyhlášek, vydaných institucí, která ji zaměstnává.
A přitom je to přece jasné, řekneme si společně po několika návštěvách hřiště. To je zkrátka síla praxe a přirozeně emočního vkládání důležitých údajů do paměti, kam bychom je pouhou četbou pravidel cpali marně jako zubní pastu do tuby.
"Když jsem se zbavil pocitu, že pravidla napsal můj osobní nepřítel, aby mi zkazil radost ze hry, začal jsem golf teprve milovat," řekl kdosi chytrý a znalý věci. Samo o sobě může každé pravidlo o pohybu míče vyvolat pochybnost. Když ho hráč pošle do obtížného terénu, nesmí skoro nic. Zato když se rozhoduje o výsledku na jamkovišti, klidně si s ním odkráčí pryč, schová ho do kapsy, pulíruje a podobně. To je snad problematičtější než posoudit ofsajdovou pozici či obodovat skokanský telemark.
A přece komplex golfových nařízení dává dohromady velký smysl. Ten káže: Nikdo nemá právo vylepšit pozici míče. Nikdy ne vůči jamce a případy, kdy se to smí aspoň do strany a vzad, s sebou většinou nesou jisté důsledky. Třeba v podobě trestné rány, zpřísněných podmínek pro ránu, nebo aspoň rizika dropu. Jeden by se divil, co takový míček, spuštěný volně z ruky kolmo k zemi, může nabrat za směr, a kam se může stočit.
Stavitelé golfových hřišť se pyšní (a co si budeme povídat, taky se v tom trumfují) zrádnými místy a originálními překážkami. Takový mistr svého oboru dokáže udělat z běžného příkůpku, křoviska, tůňky, pahrbku, lesního průseku, ba i pařízku to, čemu se pak v exkluzivních golfových bedekrech říká design. I proto mají všechna hřiště ještě místní pravidla. Kdo zažil, natrvalo si pamatuje, jak je důležité míti filipa a povědomost, co je to aut.
Šťastný ten, kdo se vyhne nástrahám, překoná vodu, mine všechny bankry a ocitne se na grýnu. Vyhráno ale nemá, když se mu nějak podaří trefit na tomto výsostném území patrů cizí míč. To když soupeře, nebo i kamaráda, nenapadne položit místo něj do nízko střižené trávy markovátko. Jsou markovátka běžná, ale používají se i ty nejbizarnější předměty, od starožitných mincí přes trofeje z oblečení milenek až po ledvinový kámen zalitý v jantaru.
Použití markovátka je běžné si u kolegů na grýnu vyžádat. Trefit cizí míč je ta nejsnazší cesta, jak získat dvě trestné rány. No a pak se do těch golfových pravidel nezamilujte!
FrekventovanÉ pojmyDropování – spuštění míče z ruky, napřažené před sebe, do vzdálenosti o délce jedné hole od místa, kde končí překážka, bránící odpalu z místa, kam míč dopadl. Nikdy se nedropuje blíž k jamce. Pozor, švindlířský drop každý pozná. Kolíky – žluté označují příčnou vodu, červené podélnou, modré takzvanou půdu v opravě. Možností, co v takovém případě s balonem, je víc, dropovat, nebo opakovat ránu, podle okolností. Pravidla jsou poměrně přívětivá při trefě do krtince a do louže. Něco jiného je míč ve vodě, to je chyba hráče, ne hřiště. Praporek neboli fangle – nechte si ji vyndat z jamky, i když si při patu nevěříte. Kdo trefí tyč, stojící či ležící, má dvě trestné. Provize – míč po ráně mimo fervej se podle bontonu hledá zhruba pět minut, pak je považován za ztracený. Riziko ztráty se dá odhadnout, proto je dobré vyslat do hry druhý, provizorní míč, aby se hráč nemusel k náhradní ráně vracet. Jo, a je to jedna trestná, jak jinak. Založení hole – v bankru (písečné překážce) zakázáno, hůl se smí povrchu dotknout až při samotném úderu. Stejně jako je zakázáno odstraňovat z písku smetí a přírodní materiál. Pod balonem ať se nehne ani zrnko. Závada – podívejme, jak mohou být pravidla k hráčům nakloněna: co vytvořil člověk, a ne příroda, může být (překáží-li v úderu) přemístěno, odstraněno, rozbito (s následky vůči majiteli, nikoli vůči hře). Pevné umělé překážky vedou k dropu. |
