Zatímco jeho tréninková svěřenkyně z DS Pegas Zhoř Taxisův příkop při 124. Velké pardubické zvládla s jistotou, pro něj se stal osudným. Amaragon zrádnou překážku neskočil a Martin Liška se poroučel ze sedla na zem.
„Prostě to nedal, vzal překážku naplacato a spadl do díry,“ popsal nepříjemný okamžik závodu jezdec ze Zhoře, který později skončil na lůžku v jihlavské nemocnici. „Pamatuju si tu úplně první ránu a potom to, že jsem dostal ještě pár dalších,“ doplnil.
Proč jste se nakonec ocitl v jihlavské nemocnici, v Pardubicích vás neošetřili?
To ne, tam mě samozřejmě taky prohlédli, ale já jsem po chvilce vstal a oznámil jim, že jdu domů. Jenže cestou mi svaly zatuhly, a když jsem pak vylezl z auta, tak jsem se strašně zpotil a bylo mi na omdlení. No a manželka na nic nečekala a zavolala sanitku.
Co vám lékaři zjistili?
Nic, jenom jsem potlučený. Já chtěl zase hned odejít, jenže mi to zakázali. Řekli, že nejdřív mě pustí ve středu ráno. Zkoušel jsem i to, že bych podepsal reverz, ale nechtěli o tom nic slyšet.
Popravdě řečeno nevypadáte zrovna na to, že byste si mohl moc vyskakovat...
To jsou jen takové srandy. (usmívá se) Když ležím, tak mě nic nebolí, akorát když se chci zvednout, tak to chvilku trvá. Ale když se pak rozejdu, tak už je to zase v pohodě.
Jednou jste mi říkal, že si lékaři o žokejích myslí, že se vyvinuli z docela jiných opic. Koukám, že to pořád platí...
(směje se) Jo, jsme takoví specifičtí, hned bychom nejraději zase skočili na koně. Já to taky určitě brzy rozhýbu. Akorát mě mrzí, že jsem teď musel odmítnout závody, které se jedou o víkendu v Mostě a v Bratislavě. To bych asi fakt nedal. Ale za týden už to zase půjde.
Jak vlastně dopadl váš kůň?
Amaragon je v pohodě. Mnohem hůř bohužel dopadla Zulejka, kterou museli utratit.
Vítězství Orphee, kterou máte na starosti v tréninku, jste si asi ani moc neužil...
Ale jo. Hned jak jsem se posbíral zpod Taxisu, tak jsem viděl, že vede celé pole. Pak mi trochu zatrnulo, když na ni dotíral Al Jaz, jenže ona nakonec ukázala svoji výjimečnost a zase vyhrála.
Majitel stáje Jiří Trávníček bezprostředně po závodě naznačil, že to byla pro Orphee možná poslední Velká. Vy už byste ji taky poslal do důchodu?
Už je to dvanáctiletá dáma, ale zase na druhou stranu - zaběhla přece nejlepší čas. Jí nevadí úplně tvrdý nebo měkký povrch, ale nemá ráda lepivý a právě na tom se letos běželo. Takže pokud i přesto dokázala zaběhnout nejrychleji, tak to o něčem svědčí. Uvidíme, co bude po zimě.
Vy Orphee celou dobu připravujete a pak s ní jede úplně jiný žokej. Neříkejte, že vás to nemrzí...
Takhle to bylo nastavené od začátku, co jsem do Zhoře přišel. Pan Trávníček řekl, že on si vybere svého žokeje a já můžu jezdit jinde.
A jelikož to takhle bylo domluveno na férovku, tak to beru v klidu.
Věřil jste, že Orphee vyhraje i potřetí? Vsadil jste si?
My sázet nesmíme. Přiznám se, že jsem chtěl vyhrát já sám. No a kdyby to náhodou nevyšlo, tak aby to teda dala aspoň Orphee. (směje se)
Každopádně i vy jste letos poměrně hodně úspěšný. Nedávno vám dokonce přiřkli cenu pro nejsympatičtějšího jezdce...
Jo, letos se mi docela daří. Vyhrál jsem třináctkrát a v sobotu dokonce podruhé v životě rovinu. Přitom nedělám nic jinak, na koně pořád nasedám ze stejné strany. (směje se) A k té ceně - pobavilo mě, že ti, co na mě plivali, mi teď dávají cenu. Ale samozřejmě mě to těší.
Takže je to s vámi jako s Orphee? Čím starší, tím lepší?
To nevím. Ale aspoň jednou bych chtěl mít její výkonnost, což se mi ovšem určitě nepovede. (usmívá se)
