"Je to trošku jiné, ale že bych byla ze Slavie nervóznější než z jiného soupeře, to rozhodně ne. Tím spíš, že jsem tam tak nějak hrála - nehrála," připomíná svou pozici v týmu třicetiletá pivotka.
A případné finále proti Veselí by už bylo zajímavější?
Když člověk v nějakém týmu hrál, je to vždycky trošku jiné. Ale už nemám osmnáct roků, aby umě převládla nervozita a ovlivnila můj výkon. Doufám, že to bude platit i v těch nejbližších zápasech.
Věříte si na postup do finále?
Samozřejmě v něj pevně věřím, ale zároveň si uvědomujeme, že máme nejtěžšího možného soupeře. Ale pokud Slavii porazíme, můžeme klidně celý pohár vyhrát.
Váš trenér v nadsázce prohlásil, že postoupí ten tým, kterému líp sedl vánoční kapr.
Já ryby nejím. Ale řízek mi sedl dobře. Řekla bych, že když musíme hrát mezi svátky, tak rozhoduje hlavně to, kolik měl kdo volna a jakou bude mít který tým chuť po vítězství. A my ji máme velkou.
Neubírá ji vám osobně tak trochu kombinování házené s péčí o malou dcerku a pracovními povinnostmi v bance?
Myslela jsem si, že to bude jednodušší. Ale mám mamku, přítele a kamarády, kteří mi s malou pomáhají. A ta se mnou taky občas jezdí na tréninky.
Jak hodnotíte svých dosavadních dvacet gólů ve 12 zápasech?
Tuším, že se ode mě čekalo víc. Ale jsem v novém týmu, navíc práce pivota často není úplně vidět. Ale musím na sobě zapracovat.
