Nic jiného v tom nebylo?
Ovlivnila to spousta okolností. Uzrávalo to ve mně delší dobu. Také se mi už nechtělo dávat volejbalu tolik, kolik bylo potřeba. Je to pak vidět na výkonech. A než hrát blbě, tak to raději vůbec.
Takže rozhodování nebylo těžké?
Nijak obtížné. Nejsem žádný fatalista. Zdravotně jsem v pořádku, volejbal mě baví, chci v něm pokračovat na výkonnostní úrovni, ale na extraligu už to nebylo.
Jak budete vzpomínat na Zlín?
Byl to můj osudový klub. S tříletou přestávkou jsem tady hrál od sedmnácti let. Když někde strávíte takovou dobu, tak musíte vzpomínat v dobrém.
Na co nejraději?
Když jsem se vrátil před šesti lety a skončili jsme v extralize třetí. V půlce sezony jsme vedli tabulky, to byla paráda. Pak také na evropské poháry. Mohli jsme změřit síly s pro nás neznámými mančafty. Dinamo Moskva je světová špička, v další sezoně jsme se utkali s Novým Urengojem, který měl také světové hráče. To byla sibiřská exotika. (úsměv)
Jak vidíte budoucnost zlínského mužstva?
Doufám, že se klukům bude dařit více a mladí ukážou, že jsou draví. Loňská sezona byla zpackaná. Vypadli jsme v předkole, to bylo zklamání. Někdo končí na vrcholu, já třetí od konce. Bral jsem to jako znamení, že jsem kariéru přetáhl a měl jsem skončit dříve. Ale když budu mít čas, budu do Zlína na zápasy jezdit.
Kde teď budete hrát?
Druhou ligu v Holubicích, kousek od domova ve Slavkově. Dělal jsem si legraci, že jsem ze Zlína neodešel. Poslední roky jsem ve Zlíně hostoval z Holubic a teď jsem ho jenom neprodloužil.
Jaké budete mít ambice?
Holubice se pravidelně umísťují na špici skupiny. V minulé sezoně hrály o druhé místo. Kluci mají pořád vysoké ambice, ale doufám, že už ne postupové. (úsměv)
Už jste si sehnal zaměstnání?
Tohle jsem také řešil. Od května pracuji v malé firmě na výrobu antikorozních směsí. Každý dělá, co je potřeba
