"Zvažoval jsem nabídky z Francie. Ale já jsem si na naši ligu zvykl. Nemám potřebu odcházet, v hlavě jsem měl jen změnu klubu," dodal.
Nebudou vám ve Zlíně chybět evropské poháry?
Superligu se Zlínu sice nepodařilo vybojovat, ale tým má právo na Pohár ETTU. Možná bude první rok co do počtu zápasů volnější, abychom drželi krok se špičkou, jsme domluveni, že budeme vyjíždět na evropské turnaje Pro Tour.
Vám často chodila fandit rodina. Bude za vámi jezdit do Zlína?
To nevím. Otec bude jistě chodit na zápasy, které budeme hrát v Ostravě nebo v Havířově. Do Zlína asi jezdit nebude, protože má taky práci.
Je vám dvaatřicet. Jak dlouho se ještě chcete živit stolním tenisem?
Co zdraví půjde, aby byla výkonnost. Cítím se fit, zdravotní problémy nemám. Když se navíc podívám na Petra Korbela, má třicet sedm a je na špici, tak proč ne já? Přechodem do Zlína jsem dosáhl i toho, že si budu řídit vlastní trénink, ve Startu jsme tam museli být každý den.
Jaké máte další životní plány?
Chci si udělat trenérské školy. Už teď se mi nabízejí hráči, abych je trénoval, dělal sparringa. Nabídky k trénování jsou, chtěl bych u sportu a pohybu zůstat i poté, co skončím s aktivní kariérou.
S Horní Suchou jste se rozloučil vítězným finále. Jaká byla oslava?
Na cestu z Prahy jsme si do auta koupili flašku a vypili ji. Dnes večer (v úterý - poznámka redakce) máme sezení s šéfy klubu a sponzory v restauraci. Je to třeba. Po jedenácti měsících hraní se musíme odreagovat.
Co vás čeká teď?
Smlouvu máme do konce června, takže záleží na tom, co po nás bude vedení chtít. Přimlouval bych se za doplňkové sporty a ping-pong už raději ani neviděl.
Klub po sezoně končí, práva převede na Havířov. Není vám to líto?
Beru to jako etapu života, která mi přinesla všechno. Radost, zklamání, vítězství, prohry, finanční krize i doby, kdy všechno klapalo. Byla to spíš ta lepší část mého stolnětenisového života. Ale jsem i rád, že už to skončilo. Cítil jsem, že po osmi letech už potřebuju změnu.
Nebudou vám současní spoluhráči chybět? Vždyť jste toho prožili spolu tolik.
Já říkám, že my stolní tenisté jsme jako sekta. Pořád spolu. Trénujeme spolu každý den a ono to tak zůstane, i když budeme hrát jinde.
