Ale postup mezi čtyřku nebyl pro Východočešky něčím samozřejmým - i když série 3:0 nad Slovankou MB naznačuje něco jiného. Problémem číslo jedna byl nedostatek hráček.
Čtvrteční zpráva lékařů o nemoci Petry Záplatové rozhodila trenéra Petrovického možná méně, než by se čekalo. I přesto, že v tu chvíli bylo jasné, že Kara k důležitému čtvrtfinálovému zápasu vyrazí do Mladé Boleslavi jen s osmi hráčkami. "Vzal jsem to už skoro se stoickým klidem, letošní sezonu nás to pronásleduje," poznamenal jen trutnovský kouč.
Nad čím nejvíc trenér v té chvíli přemýšlí?
Že musí zapojit do hry víc další hráčky a že to bude pro všechny náročnější. Proto se na hřišti mnohem více objavovala Milena Steffanová, ačkoliv je teprve sedm měsíců po porodu, platilo to i o mladých Mäkitalové a Skokanové. Navíc základní pětka si musela ke svým průměrným třiceti minutám také nějakou přidat.
Co podle vás bylo rozhodující v tom, že jste postup získali už ve třetím zápase?
Náš dobrý výkon a pak hlavně nervozita soupeřek. Bylo na nich znát, že vědí, že musí vyhrát, že prohra znamená konec. Podle mě je zlomil druhý zápas u nás, hodně v něm vedly, přesto jsme nakonec vyhrály.
V zápase v Mladé Boleslavi se to několikrát stalo vám, že jste o nadějný náskok přišli. Čím to bylo?
Právě tím, jak nás bylo málo a jak jsme museli střídat. Když hrála základní pětka, většinou jsme několik bodů získali, když jsme vystřídali, soupeřky přece jen dotahovaly. Ale neberu to tak, že by hráčky z lavičky byly slabší, je to i o tom, že mají menší herní praxi a to se musí projevit. Navíc bylo fajn, že daly možnost hráčkám z první pětky na odpočinek a vždycky tam vydržely dost dlouho, než se soupeř dotáhl.
Nakonec jste málem dohráli jen v sedmi, Andrea Vacková si zranila kotník.
Se sebezapřením dohrála a hodně nám pomohla, podala ve všech i v tomto zápase výborný výkon, výrazně se podílela na tom, že se prosadili pod oběma koši.
Jak se cítíte na semifinále?
Důležité bude, aby všech devět holek vylo v pořádku a pak se uvidí.
