Edward Everett Mayer z amerického Scrantonu se chtěl věnovat kariéře právníka, když ovšem jeho mladší bratr Timmy začal se závoděním, napadl bacil motorů i jeho.
Studia sice zdárně ukončil, většinu svého času ale před tím i po tom věnoval managementu bratra.
Timmy se nechtěl stát typickým pilotem amerických oválů a vydal se roku 1963 do Evropy, kam jej Teddy doprovázel. Nejdříve jezdil na vozech Kena Tyrrella, než narazili na Bruceho McLarena – jezdce a začínajícího majitele týmu/konstruktéra plného elánu.
Mayerovi se Bruceho plány líbily a stal se po Timmiho smrti od roku 1964 nejdůležitějším společníkem Novozélanďanovy rozvíjející se stáje. Co byl McLaren pro tým z technického hlediska, to zařizoval Teddy (pocházející z velmi zámožné rodiny) ze strany financí a organizace. Když tým přišel o šest let později i o svého zakladatele, vedl celou organizaci jako její ředitel.
A vedl ji s velkým úspěchem, na který by byl zakladatel Bruce hrdý. Výrobky značky McLaren vyhrávaly jak v CanAm, tak i na oválech typu Indy a dokonce v šampionátu formule 1.
Od sezony 1974 se Mayerovi podařilo získat sponzory Marlboro a Texaco, se kterými do týmu přišel Emerson Fittipaldi. Brazilec se hned v prvním roce spolupráce korunoval mistrem a postaral se tak i o splnění velké ambice Bruce McLarena.
Po Fittipaldiho odchodu měl Mayer roku 1976 opět velmi šťastnou ruku, když do týmu přijal extravagantního Jamese Hunta. S anglickým playboyem to neměl Američan vždy lehké, jejich spolupráce ovšem vedla k zisku dalšího titulu.
Se stagnující formou Hunta se vezl i celý tým směrem středu pole. Jamesovým posledním vítězstvím byl triumf ve velké ceně Japonska roku 1977 a v zásadě se jednalo i o poslední vítězství týmu McLaren pod žezlem Teddyho Mayera.
Fáze neúspěchu v následujících letech byla tak vážná, že sponzor Marlboro dosadil do týmu od sezony 1981 nového ‚silného muže‘ – Rona Dennise. Britův nový takt vedl ke slibným výsledkům a John Watson ještě stejného roku zase pro McLaren dokázal zvítězit. Mayer ale poznal, že McLaren už není stájí, kterou jednoho dne s Brucem založili a začátkem příští sezony se své funkce ředitele vzdal.
V automobilovém sportu ale zůstal. Několik let vedl vlastní organizaci v šampionátu CART, než se společně s krajanem Carlem Haasem roku 1985 znovu vydal dobít Evropu a formuli 1. Jejich projekt FORCE-Ford byl ovšem velkým propadákem.
Po odchodu velkohubého sponzora Beatrice a po neshodách s dodavatelem motorů Ford od projektu po necelých dvou letech upustili.
Teddy se vrátil zpět na americkou scénu, kde pracoval do roku 2007 pro organizaci Rogera Penskeho .
