Před pár dny rozvázal italský tým Matteoni smlouvu s motocyklistou Lukášem Peškem, a on tak po sedmi letech závody motocyklového mistrovství světa sleduje pouze v televizi. "Vůbec mě to nebaví. Při tom posledním jsem v polovině odešel."
Jak jste vlastně padáka od týmu dostal a jaké byly důvody?
Bylo to hodně podivné. Jeden známý mi volal, že na internetu píší, že nejedu. Pak jsem dostal e-mail od šéfa týmu Matteoniho, že se mnou dál nepočítá. Uvedl tři důvody. Ten první, že nemůže dělat v týmu, kde do práce kecá Miloš Čihák (osobní trenér) a stejně že kecá i specialista na podvozek, kterého jsme si sehnali a i platili. To byla hloupost, protože oba odváděli výbornou práci na motorce. Za druhé, že jsem nepodával výsledky, jaké bych měl, jenže já ve smlouvě nemám, kolikátý bych měl dojíždět. A pak že pomlouvám a kazím jméno týmu. Když jsem ale něco řekl, bylo to konstatování faktů, ne pomluva.
Řekli vám ty důvody osobně?
Ne, do očí mi nic neřekli, řešilo se to za mnou. Bylo to zvláštní, protože v tréninku jsem se třeba dostal na nějaké dobré místo, měli jsme i dobré nastavení. Pak vyjedu do kvalifikace, a vůbec to nedělalo, co by mělo. Motorka nebyla podle mého gusta. Takže se kvalifikace nepovedla a my se ve finále pro závod rozhodli pro to nastavení, které jsme měli na začátku. Nechápal jsem to, ale teď už vím, že jsem se jim nehodil do krámu a oni to potřebovali nějak ukončit.
Vinu necítíte?
Když se podívám na smlouvu a vezmu si bod po bodu, tak jsem žádnou chybu neudělal.
I proto jste odjel na závod do Španělska, i když už jste už dostal e-mail, který vás vyhazoval?
To nebyla výpověď, proto jsem do Aragonu odjel. Jenže tam v garáži z mé motorky sundávali čísla, mé jméno, tak jsem si řekl, že to už fakt asi nepojedu. Jednali jsme s vedením, což nedopadlo, pak jsme si vyměnili pár papírů, aby ta výpověď byla platná a můj sponzor, Česká pojišťovna, mohl případně podniknout právní kroky. Začali jsme s hledáním angažmá, ale v průběhu roku je to složité.
Prý za vaším vyhazovem stojí finanční trable týmu. Česká pojišťovna dala podle zahraničních médií stáji 400 tisíc eur, přesto vedení týmu nezaplatilo za motorky.
Já jsem jednou zašel za lidmi z Moriwaki (motorka, na které jezdil) a ptal se, jestli si piloti, co jezdí na jejich strojích, mění data. A oni řekli: Jasně, že mění, ale vy jste jiný případ. Až do Aragonu nebyla motorka zaplacená, proto jsme byli jediný tým se starými komponenty. A vypadalo to tak, jak to vypadalo. Až v Aragonu, když přišel nový jezdec, najednou byly na zaplacení motorky peníze.
Jaká teď bude vaše budoucnost?
Pořád si jedu tu svou fyzickou přípravu a čekám, co můj manažer vymyslí. Třeba mi jeden den zavolá, že se mám sebrat a odjet na závody. Příští rok bych se pak chtěl dostat do opravdu dobrého týmu a tam zajíždět stabilní výkony. Tohle byla sezona, kterou jsem si představoval lépe i s lepším koncem, ale bylo tam pár záchvěvů, které mi ukázaly, že umím jezdit a nejsem bez šance, abych byl mezi nejlepšími.
Je to reálné?
Je. Navíc pokud budu mít takového partnera, jako jsem měl dosud, tak to angažmá v dobrém týmu jenom napomáhá. Motosport je nejen o závodech, ale také o byznysu.
Kdyby přišla nabídka, šel byste třeba zpátky do stopětadvacítek či série superbiků?
Dostal jsem nabídku jezdit do konce roku stopětadvacítky, ale odmítl jsem. Nechci udělat krok zpátky. A superbiky mě momentálně nezajímají, chci pokračovat ve třídě Moto2.
