"Klobouk dolů," pronesl Patrick Lefévere, manažer cyklistovy stáje Omega Pharma - Quick Step. Štybarova radost byla nezměrná.
Abyste se tak moc radoval, to jsem nikdy neviděl.
Já si v posledním kopci řekl: Zkusím to, všechno, nebo nic. Ale v cíli jsem nejdřív ani nemohl uvěřit, že se to opravdu povedlo. Ptal jsem se: Vážně jsem první? Vážně přede mnou nebyl nikdo v úniku?
Nebyl. Ujel jste i Francouzi Voecklerovi, hrdinovi loňské Tour.
To je pěkný skalp. Ale ještě víc mě těší, že úroveň závodu byla hodně vysoká, vyšší než loni. Přijeli silní lidé a silné týmy.
Váš šéf Lefévere mi předtím řekl: Zdeněk je nervózní, chce i na silnici hned vyhrávat. Měl pravdu?
Neřekl bych nervózní. Ale měl jsem pocit, že tým do mě dost investoval a že mi věřili. Tak jsem jim to chtěl co nejdřív vrátit.
Vítězství vám tedy usnadnilo rozhodování o tom, že vaše cyklistická budoucnost je na silnici?
Mým plánem je, že v nejbližších dvou letech obětuju silnici naprosto vše a občasné starty v cyklokrosu pojmu vyloženě tréninkově. Dunkerque mě utvrdilo v přesvědčení, že jsem se vydal správným směrem. Je to obrovská motivace.
Poprvé jste tam byl i kapitánem týmu. Jak jste se s tím sžil?
Byli jsme v této roli víceméně dva, já a Jerome Pineau, hodně jsme se radili. Jelo se mi s ním skvěle. Sám ještě na některá taktická rozhodnutí nemám dost zkušeností.
Na jaře vám vedení týmu nařídilo, že namísto jarních klasik musíte po cyklokrosové zimě odpočívat. Už se na ně nezlobíte?
Měl jsem z toho smíšené pocity. Vynechal jsem asi deset cyklokrosových závodů, abych byl na klasiky čerstvý. Mrzelo mě pak, že je nejedu. Ale pořádně jsem si odpočal, čtyři týdny jsem byl bez kola a chodil jen do posilovny. To mi prospělo. Začal jsem pak trénovat od nuly, s čerstvou hlavou a rychle jsem se dostal do formy.
Vítěznou etapou jste splnil první cíl své silniční kariéry. Jaký je ten další?
Mým velkým snem je dostat se letos na olympiádu. Ale na dvě místa, která Češi získali, je stále zhruba pět kandidátů.
Ještě předtím pojedete Kolem Belgie a Kolem Švýcarska. Na alpských dvoutisícovkách už chcete být vidět víc než loni?
Spíš kopcovitá ardenská etapa v Belgii se mi zamlouvá. Ve Švýcarsku to bude pořád o sbírání zkušeností a závodních kilometrů. Ze mě asi nikdy vyložený vrchař nebude. To bych musel shodit deset kilo, na to bych potřeboval tři roky.
Premiéra na třítýdenní Grand Tours vás možná čeká v srpnu na Vueltě. Jaké šance nyní dáváte Kreuzigerovi na Giru?
Soustředil se na něj tolik, že beru skoro automaticky, že bude do třetího místa.
