Začínal tady už před třinácti lety a rozpoznávat taje trávníků se učil pod dohledem tehdejšího greenkeepera Nezára Sejfa. Poté se chopil příležitosti vlastního hřiště a nastoupil do rozjíždějících se pražských Hodkoviček. Nejdřív jako greenkeeper, později i jako manažer hřiště. Byl celou dobu u postupné výstavby hřiště a po povodních v roce 2002, při rozšíření z původní "mikymauz" šestky na znormovanou devítku, se podílel i na designu.
"Vyzkoušel jsem všechny tři role i dohromady, v Hodkovičkách to bylo sedm náročných, ale hezkých let. Hektické období, které už mám naštěstí za sebou. Práce head greenkeepera na sedmadvaceti jamkách karlštejnského hřiště mě dostatečně vytěžuje i uspokojuje," ohlíží se Kužela.
Hradní výzva
A přitom se půl roku věnoval projektování rodinných zahrad: Jenže pak se vrátil zpět do svého bydliště, na Karlštejn. Čekala ho nová devítka, která potřebovala doladit.
Hřiště v členitém terénu s vápencovými skalami, přírodními roklemi a bohatou faunou a flórou má mnoho specifik, pro greenkeepera však jedno zásadní. Původních osmnáct jamek je otočených na sever a oseto jinou trávou než na jih položená nová devítka.
Tomáš Kužela, head greenkeeper golfového hřiště Karlštejn.
Staré hřiště má psinečkové dráhy a na greenech je směs silně zaplevelená lipnicí roční, silně netolerantní vůči extrémním podmínkách, vlhkostním i teplotním. Bojovat proti ní je už hazardem vůči greenům samým.
Greeny na novém hřišti jsou osety monokulturou psinečku výběžkatého, odrůdou L 93. Tato agresivní tráva vyžaduje intenzivnější údržbu: častější prořezy, pískování a silnější hnojení. Nárůst plstě je oproti starým greenům třikrát rychlejší.
Jak jsi to posekal?
Zatímco loňské napadení lipnice houbovými nemocemi se na dlouhé dva měsíce odrazilo v kvalitě herního povrchu, letošní Karlštejn se může pochlubit kvalitními herními plochami. Dlouhodobé deště hřiště zázračně minuly a ani očekávaný nápor houbových nemocí se oproti loňským invazím dolarové skvrnitosti a kornatky zatím nekonal.
tomáš kuželaNarozen: v Bratislavě 14. června 1969. |
Kdo hraje Karlštejn, pamatuje měkké dráhy a odpaliště, po kterých se chodilo jako po nasáté houbě. Zavedena proto byla pravidelná letní a zimní aerifikace a pískování všech hracích ploch krom roughu.
"Už po dvě zimy jsme použili na greenech a odpalištích duté hroty a na drahách pouze plné hroty. Zatím nejsme schopni z drah v zimě posbírat mokré špunty. V létě blokujeme ve slabším prázdninovém období vždy jeden týden pro každou devítku na kompletní aerifikaci všech ploch dutými hroty. Již po čtyřech zásazích je znát omezení plsti a lepší zdravotní stav hřiště," vysvětluje Kužela.
"Myslím, že by head greenkeeper určitě měl umět hrát. Najednou totiž vidí hřiště z jiných míst a jiným pohledem." Na vlastní hřiště se jako hráč dostane tak jednou za týden či čtrnáct dní. "Když mě některý z kolegů greenkeeperů navštíví a vytáhne na hru," směje se vlastní liknavosti. Rád zajde na golf i do Hodkoviček, kde je dosud členem. Pak už jen sem tam využije nějakého toho pozvání.
Na svou práci se Kužela dívá i s nadhledem: "Podporuju hru i u ostatních zaměstnanců údržby. Vidím v tom větší motivaci pro práci a nic mě víc nepotěší, než když si svoji práci navzájem okomentují třeba slovy: ty vole, jak si nám to dnes posekal ty greeny, nedal jsem ani putt..."
