Jako by se pod Dachstein vrátil čas. Nebo je to déja vu? Prosinec 1992: Kateřina Neumannová na nejvyšším stupni. Prosinec 2003: Kateřina Neumannová vítězí.
Tehdy devatenáctiletá juniorka, ještě nedávná kanoistka, šokovala prvním triumfem lyžařský svět. V Ramsau na pět kilometrů klasicky porazila obávané Rusky Vjalbeovou a Lazutinovou. „Já už si na to ani pořádně nepamatuju,“ usměje se třicetiletá „bílá královna“. Pět měsíců poté, co přivedla na svět dceru Lucii, se postavila opět na startovní čáru. A vyhrála. Dávné prvenství si aspoň připomněla...
Opravdu jste před startem nebyla nervóznější než jindy?
Ale jo, lehké napětí jsem cítila. Víckrát jsem šla na toaletu. Ale jinak nic moc, měla jsem i jiné starosti. O půl druhé v noci jsem kontrolovala babičku, jak ve vedlejším pokoji bojovala s Luckou při krmení. A ještě ve dvě, hodinu před startem, jsem ji pomáhala nacpat kaší.
Těšila jste se, jak po jedenadvaceti měsících zase obléknete závodní kombinézu?
Moc. Chybělo mi to. Závod je něco jiného než lítání po lese.
A jak jste se v ní jako matka cítila? Tuhle bílou, průhlednou, jste ještě neměla, že?
Mně ta průhlednost ani nevadí. A bílé jsme v závodním poli aspoň vidět...
S trenérem Frühaufem jste se obávali, jak vydržíte celý závod v plném tempu. Neobjevil se v táhlých výjezdech ani náznak krize?
Po prvním kole jsem byla v pohodě, při druhém taky. A při třetím jsem si řekla, že když ho přežiju, už to nějak přetrpím. V posledním jsem šla na doraz, tam se už nepřemýšlí. Ale totální vydání se, kdy vidíte modrofialově, tam nebylo.
Sledovala jste soupeřky?
Dny před závodem jsme se v tréninku na tratích míjely, moc jsem o nich nevěděla. Taky pro mě bylo lepší odstartovat intervalově a jet podle sebe než se honit v balíku. Hlavně jsem nechtěla bezhlavě začít. Věděla jsem, že jako první z elitní třicítky budu mít ty nejlepší za sebou a budu se jich moci v dalším kole chytit. To se mi pak povedlo se Ševčenkovou.
V cíli vám všichni gratulovali, druhá Kristina Šmigunová - vedoucí žena Světového poháru, vám vysekla do televizních kamer hlubokou poklonu. To se cení, ne?
Právě od Šmigunky, kterou jsem „obložila“, si toho vážím, bylo to upřímné. A ostatní? S většinou jsem se pořádně viděla až při závodě. Asi jsem je pěkně překvapila.
Přiznejte upřímně, na jaké umístění jste se cítila?
O vítězství jsem nepřemýšlela, to fakt ne. Hodně optimistická představa byla do šesti. Ta horší, abych si aspoň lízla body (do 30. místa, pozn red.). Někde v tom rozpětí se to pohybovalo.
A vyhrála jste. Poosmé ve Světovém poháru. Vnímáte to nyní jinak?
Určitě. Mám obrovskou radost, ale jsem nad věcí. Vím, že na mě čeká Lucka, a nezáleží na tom, kolikátá budu.
Jste unavenější než dřív?
Teď ještě ne, působí euforie. Zdá se mi dokonce, že jsem „vyťatá“ míň než dřív. Jenže ono se to pěkně rozleží a další den budu mrtvá. Ale teď nemůžu ležet, musím jít vyvařovat lahvičky a dudlíky.
Jak vás přijalo zpátky družstvo? Vaše „privilegia“ v něm budou s rodinným doprovodným týmem ještě větší než předtím?
Zatím mi vycházejí vstříc. Mám dva samostatné pokoje, jeden pro sebe a druhý pro babičku s Luckou. Holky z mančaftu si ji tuhle půjčily na půl hodiny na hraní a jí se to líbilo. Má ráda cizí lidi. Zvlášť chlapy. (úsměv) Jenom jednou se rozbrečela, když ji u trati vzbudila siréna slovinských fanoušků.
Trenér Frühauf není muž vzletných slov. Pochválil vás?
Řekl mi, že jsem šikovná. On si na řeči vážně nepotrpí.
Při vší úctě k vám, konkurence v ženském lyžování za dva roky poklesla. Mrzí vás to?
Pár jmen zmizelo. Některé holky skončily, Rusky se po dopingových skandálech uklidily. Pole je vyrovnanější, právě neporazitelné Rusky v něm chybějí. Zostřený boj proti dopingu lyžování pročistil.
Jak budete slavit? (obsluha před ni staví obří sklenici kvasnicového piva)
Na pivo mám chuť, to jo. A ostatním tady něco objednám, flaštičku ještě určitě pošlu.
Ve čtvrtek dodatečná stříbrná olympijská medaile, v sobotu výhra ve Světovém poháru - to je dohromady víc než půl milionu korun.
Mám to kam sypat. Na Šumavě na Churáňově stavím barák. Můj byt a čtyři apartmány, hrubá stavba je pod střechou. Mrzí mě jen přístup předloňského sponzora, Západočeské energetiky. Za olympijské medaile mi nedoplatila, a to šlo o slušnou částku. Prý se o medailích rozhodlo až v roce 2003, takže se jich to netýká.
Ale na vánoční dárky zbude, ne? Nebo stačí tahle nádherná trofej?
Nakupování jsem pojala vlažně. Nechtěla jsem se nervovat po obchodech. Jenom Lucce musím ještě sehnat Ferdu mravence. Moc si oblíbila figurku na pružině, ale potřebuju plyšovou, aby ji mohla okusovat.
Co teď bude dál?
Na Vánoce budu doma. Chci trénovat, snad se najde sníh. Pokud vydrží zdraví, ráda bych odjela na další svěťák 6. ledna do Falunu. Standa (Frühauf) říká, že teď můžu zvládnout tři závody do měsíce. Tenhle v Ramsau byl výjimečný, taky mi nahrály podmínky. Ale jsem ráda, že do špičky pořád patřím.
 Kateřina Neumannová jede v Ramsau, za ní vlaje česká vlajka. |
