S jakými očekáváními se na jedenáctihodinovou leteckou pouť vydáte?
Je to jedna velká neznámá, nevím, jak vypadá bazén, jestli je vůbec napuštěný. Vždycky radši očekávám to horší a pak jsem příjemně překvapená. Cesta bude dlouhá, ale za ten klid, když budu vědět, do čeho v létě půjdu, mi to stojí. Podle posledních zpráv je bazén dokončený, tudíž doufám, že je v něm i voda.
Takže byste vlastně mohla být klidnější už teď...
Lepší je přesvědčit se na vlastní oči. Vždyť ve všech novinách se píše, že Brazílie moc nestíhá, a já jsem zvědavá. Na druhou stranu vím, že tam z olympijského výboru jezdí co měsíc na kontroly, určitě by nás neposlali do míst, kde to není vybavené. Víme, že je postavená vesnice a kde budeme spát, to je fajn.
Jste si tedy jistá, že nynější závody budou v olympijském bazénu?Doufám, pan reprezentační trenér Vlastimír Perna to potvrdil.
Sama jste si aktuální informace nezjišťovala?
Právě že ne. Teprve ve středu jsem hledala, kdy a jak s trenérem poletíme, a taky už jsem viděla fotku toho bazénu. Letím v pondělí, začíná to v pátek, odplavu si čtyřstovku polohovku, v neděli dvoustovku polohovku a v pondělí poletíme domů.
Nevadí vám, že vaši kolegové Simona Baumrtová a Jan Micka, kteří rovněž splnili olympijské limity, kvůli dlouhému letu a časovému posunu do Ria nepoletí?
Nevadí, tak se rozhodli. A vlastně díky tomu, že neletí, nemusím čekat, až odplavou. Moje návštěva Rio de Janeira tak bude jen týdenní, jinak bychom tam byli dva týdny.
Cítíte jako jediný vyslanec českého plavání větší důležitost?
Budu si dělat poznámky, abych na něco nezapomněla. A možná to pak budu ostatním prodávat! (směje se) Určitě se všichni budou ptát, co a jak tam vypadá, spoustu informací jistě posbírá pan trenér. Doufám, že se taky podívám po městě. V době olympiády se všude pohybuje mnohem víc lidí, takže bych se na sochu Ježíše chtěla podívat už teď.
Je pro vás důležité omrknout si místa velkých závodů předem?
Jindy je mi to jedno, ale tím, jak je na olympiádě čtyřstovka první den, tak jsem ráda, že tam teď jedu. Nevím totiž, jaké budou během her možnosti tréninku v olympijském bazénu. Jsou to nervy ze všech stran... Já jsem nervózní, jak na olympiádě zaplavu, natož ještě abych byla nervózní z toho, že nevím, kam mám jít a co budu dělat. Toho se teď zbavím. V srpnu už tam půjdu s tím, že budu vědět, co a jak.
Závodila jste už na olympiádě v Londýně. Tehdy jste postupovala stejně?
Byli jsme tam v únoru, ale do olympiády přistavěli tribuny pro dalších deset tisíc lidí a bazén vypadal úplně jinak. To teď snad hrozit nebude, nicméně i nynější dojmy budu brát s jistou rezervou. Hlavně se ale ujistím, že bazén už stojí.
Když jste v Londýně spatřila velké tribuny, které tam původně nebyly - hraje to velkou roli?
Přišla jsem na start polohové čtyřstovky, koukla doleva, doprava, a jen si řekla: Panebože! Ano, hraje to roli, když je tam takový hukot. Taky mi jde o to, aby se třeba dlouho nechodilo na start, někde to trvá i patnáct minut. Nebo jsou nepříjemné schody po doplavání. To bylo před pár lety na mistrovství světa v Šanghaji, tam plavkyně a někdy i plavci padali, protože jsme byli unavení. A ještě sejít schody, to bylo nad naše síly.
Jaké časy byste nyní mohla v Riu zaplavat?
U mne je to tak, že během sezony plavu zero zero nic, protože jsem pořád v tréninku. Ale v tak těžkém, že se těším na víkendy. Teď do toho dám všechno. Ale třeba na polohovou čtyřstovku potřebuju odpočívat tři týdny, a tolik jsem zatím neodpočívala. Taky nevím, jak to bude s časovým posunem. Ale to okolí a skutečnost, že jsem v olympijském bazénu, mě vyhecuje.
