Záhrobské chybí jen body ze sjezdů

Reiteralm, Praha - V předminulé zimě stoupala strmě vzhůru, až k bronzové medaili na mistrovství světa ve slalomu. Potom se hledala, spolkla zklamání z turínských her, věřila v lepší příště. A dočkala se. V pátek vybojovala Šárka Záhrobská páté místo v superkombinaci Světového poháru. Vyrovnala tak svůj nejlepší výsledek v této soutěži.

Měla jste blízko ke stupňům vítězů...
... ale takhle já vůbec neuvažuju.

Jak tedy?
Je to o pocitu. V pátek jsem věděla, že jsem jela, jak nejlíp jsem mohla. V takovém případě jsem vždycky spokojená, ať skončím pátá nebo dvacátá. Zato po slalomu v Levi jsem se na sebe zlobila.

Na olympiádě v Turíně jste dokonce své výsledky označila za velké zklamání. Prospívá vám sebekritika?
Neúspěch mě dokáže nakopnout. Beru ho jako výzvu, chci být zase lepší. Celý loňský rok naštěstí ubíjející nebyl, jen pár závodů. A kvůli nim se hroutit nebudu.

Přesto váš otec před startem této sezony novináře žádal: Nechte Šárku v klidu. Věčné otázky "jaké si dáváte cíle", vám údajně nepomáhaly.
Když ty otázky jsou pořád dokola. Ale už jsem chytřejší, vím, jak se s tím vyrovnat. Žádné dlouhodobé cíle si nedávám, myslím na jeden, maximálně dva závody dopředu. Teď na Val d’Isere a Semmering. Přece nebudu už v prosinci mluvit o mistrovství světa (které je v únoru – pozn. red.).

Ve Světovém poháru jste teď skončila už potřetí na pátém místě. Kterého si vážíte nejvíc?
To nejde porovnat. Vždyť to byly úplně jiné závody, v jiných letech, jiných disciplínách a na jiných místech.

Přece jen: co se změnilo od Sestriere 2002, kde jste byla také pátá?
Všechno. Tehdy šlo o můj první svěťák, měla jsem číslo 45 a říkala si: Nějak to dopadne, nemáš co ztratit. Postavila jsem se na start a vlítla do branek jako v tréninku. Zato teď? Už to není tak bezprostřední, mnohem víc na trati přemýšlím. A když se mi závod povede, mám opravdovou radost.

Jaký je potom večer po vydařeném závodě? Oslavný?
Normální. Snažím se starat o své tělo, které jinak systematicky ničím.

Očima otce a trenéra

Pátek: 5. v superkombinaci (superobří slalom + slalom).

Sobota: 25. v superobřím slalomu (první Češka, která v této disciplíně bodovala od Olgy Charvátové v březnu 1986).

Superobří slalom očima Petra Záhrobského: "V přípravě jsme se na něj víc zaměřili. Při páteční kombinaci byl super G o hlavě, víc zatočený. To Šárce sedlo. V sobotu byl víc o srdci, mnohem rychlejší. Navíc se před Šárčiným startem zatáhla obloha.

Světový pohár očima Záhrobského: "Letos víc odpočíváme, než abychom pořád těkali z místa na místo. Do sjezdů se zatím nepouštíme. Šárka není kolos ani supertalent, aby to všechno zvládla. Podívejte se na Němku Rieschovou. Jezdí všechno a neví, co dřív."

Po dojetí sobotního superobřího slalomu jste šla do posilovny. To není typická rehabilitace.
Ale super G má jen jedno kolo. Nebyla jsem nijak zvlášť unavená.

Co jste posilovala?
Celé tělo. Ruce, nohy, záda. Posilovna je kousek odtud v Ramsau, krásná a prosklená. Přímo před ní skákali sdruženáři svůj svěťák. Mohli jsme je sledovat naživo, ale i v televizi.

V superobřím slalomu jste bodovala poprvé v životě. Nebude z vás brzy expert na rychlostní disciplíny?
To nehrozí. Pořád ho beru hlavně jako výbornou přípravu na obří slalom a slalom. Na kratších lyžích pro technické disciplíny mám potom pocit, že se mi líp točí.

Jste šestnáctá v celkovém pořadí Světového poháru, tak vysoko jste ještě nikdy nebyla. Dochází vám to?
Na celkové pořadí svěťáku zatím vůbec nemyslím. Abyste v něm pronikli na vrchol, musíte být špičkou ve dvou nebo třech disciplínách, nebo pravidelně bodovat ve všech. Já sjezdy zatím neplánuju.

Jak se od minulé sezony změnil poměr sil?
Nijak výrazně. Anja Pärsonová není po operaci tak suverénní, ale už se do toho dostává. Do popředí se derou mladé holky, třeba Chorvatka Jelušičová by ve slalomu mohla brzy zaskočit za Kosteličovou. V Reiteralmu sice byly suverénní Rakušanky, ale závodilo se na jejich tréninkovém kopci, kam nikoho jiného nepouští. Ostatní holky tu jely poprvé v životě. To se muselo projevit.

Teď vás čeká přesun autem na slalom do Val d’Isere. Nic příjemného, že?
To ne. Tisíc kilometrů z Reiteralmu do Francie a potom patnáct set kilometrů zpátky do Česka.

Už se těšíte na den klidu o Vánocích?
Já jsem pořád v klidu. O Vánocích se stejně doma jen otočíme. Ani nevím, kde je strávíme. Obyčejně býváme v naší chalupě na Benecku, jenže tam stejně není sníh. Tak asi doma v Praze. Ale ty davy lidí mě vůbec nelákají. Radši se projdu po městě někdy brzy ráno. Praha je krásná. A s bílým popraškem sněhu by byla ještě krásnější.

Šárka Záhrobská