Statečně se postavil Martin Doktor ke své drtivé porážce na olympiádě. V obou závodech, na 1000 i 500 metrů, uzavíral zlomený pole závodníků. Takhle, na osmém místě, neuspěl naposled na mistrovství světa juniorů v roce 1990 v Miláně, kde byl sedmý a osmý. Když upřímně vylíčil, čemu všemu při závodě nedokázal odolávat, vychrlil ze sebe všechnu hořkost po pravdě. Řekl: "Většina závodů se prohrává psychicky." "Porážka má asi hodně příčin, ale nemá cenu to na nějakou svádět." "Že jsem byl nervózní z pokusu o mou diskvalifikaci v rozjížďce? To sice byl, ale vymlouvat se na to je hloupost." "Že mi foukal vítr z ruky? Takový Steve Giles je taky levák, a dokázal ujet, takže do nekonečna to na vítr nelze svádět. Kdybych na to dneska měl, tak i v tom větru to zvládnu." "Že bych našel motivaci v myšlence se pomstít Němcům za to, že mě chtěli diskvalifikovat? Když mě takhle někdo nařkne, a já na to, dobře, teď ti ukážu, to si snad mohu říct, ale to je tak všechno. Na trati je to jinak. Emoce tohohle typu se tam nemohou dostat." "Vy novináři mě svými otázkami pořád nutíte, abych se na něco vymlouval, ale já bych nerad na cokoli, na vítr, na to, že mě ovlivnil verdikt rozhodčích, že jsem se špatně vyspal. To vše může být pravda, ale hlavní je, že jsem nezajel." "Omlouvám se všem fanouškům a lidem, kteří mi drželi palce, že jsem jim neudělal radost."
2. října 2000
