Starostí řešilo vedení basketbalistek Žabin před finále Euroligy v roce 2006 víc, ale dvě převažovaly: aby zápas proti ruské Samaře dobře dopadl, a aby u toho fanoušci nezbořili halu v Králově Poli, kde se duel konal.
Čtyři tisíce lidí pak v transu sledovaly, jak Žabiny finále skutečně vyhrávají 68:54 a dobývají svůj první evropský klubový titul. Plno z nich pak slavilo přímo na hrací ploše.
Cesta Žabin na vrcholTitul v Eurolize vybojovaly Žabiny (tehdy hrající jako Gambrinus SIKA Brno) při své šesté účasti ve finálovém turnaji. Předtím jim patřilo jedno stříbro a dva bronzy. Finále hrály Žabiny ještě jednou, v roce 2008, a podlehly ruskému Spartaku 60:75. |
„Vládla tam euforie, kterou Brno od té doby zažilo jen s Kometou a jejími tituly,“ ohlíží se manažer Jiří Hamza, jehož společnou prací s trenérem Janem Bobrovským v Žabinách tým špičkového evropského formátu vznikl a fungoval.
V pátek od vrcholu jejich snažení uplynulo přesně 15 let. Kulaté výročí se navíc kouzelně sešlo s oznámením, že Hana Horáková, jedna z největších postav tehdejšího tažení Žabin, bude jako teprve druhý zástupce českého basketbalu po Jiřím Zídkovi starším uvedena do Síně slávy mezinárodní federace FIBA.
„Hanka patřila k těm nejlepším, ocenění jí přeju, ale holky to táhly kolektivně. Měli jsme výjimečnou generaci českých hráček, které se nám podařilo doplnit cizinkami. Hanku řadím na jednu úroveň s Evou Vítečkovou nebo mojí ženou Romanou, a skoro nejvýš ze všech bych dal Janu Veselou. Nebyla doceněná, přitom to tehdy byl nejlepší obranář na světě. Spolu s touto sestavou prošly Žabinami i naše stěžejní cizinky jako Loreta Berukstieneová nebo Zuzana Žirková,“ tahá z rukávu jedno zvučné jméno za druhým Hamza.
Basketbalistky Gambrinusu Brno slaví triumf v Eurolize.
Danou éru bude podle něho těžko někdo napodobovat. „Rozhodně z ní mám daleko lepší pocit než z prvenství USK Praha, postaveného na cizinkách, kde z osmi hráček jsou jenom dvě Češky. Náš titul byl tehdy výsledkem systematické práce, družstvo za ním šlo, a bylo otázkou času, než k němu doroste,“ připomněl Hamza, že se Žabiny v roce 2006 euroligového Final Four účastnily už pošesté.
„Titul jsme mohli mít už o rok dřív, kdyby nás ve finále v Samaře nezařízli rozhodčí jako králíky. Ale tehdy byla taková doba. Hráli jsme finále v Samaře proti domácímu týmu a Rusové byli tehdy velmi rozpínaví,“ konstatoval manažer.
Salesová nechala auto stát a zmizelaO tom, že do Brna přivede Nykeshu Salesovou, přemýšlel Jiří Hamza od doby, co ji poznal v Orlandu, kde si WNBA zkusila jeho žena Romana. V sezoně 2005/06 se to povedlo, a tehdy Hamza poznal, že Salesová není jen výbornou hráčkou, ale má i svéráznou povahu. Úměrně k tomu vypadala i její tečka za angažmá pod Špilberkem: den po vítězném finále Euroligy zaparkovala Salesová služební auto na jedno z nejrušnějších parkovišť v centru Brna, klíčky nechala v zapalování a do Žabin poslala vzkaz, že odlétá. „Byla naším X-faktorem, ale byla i svá. Zmizela, a už jsme ji nikdo neviděli,“ usmívá se dnes Hamza. |
Nejlepší hráčky Žabin tehdy tvořily i jádro reprezentace, která vybojovala titul mistryň Evropy. „Považuji to za strašně hezké období. Člověk se cítil silný a měl pocit, že nic není nemožné. Že se může měřit s těmi, kteří něco znamenají,“ vzpomínala při minulém „kulatém“ výročí Horáková.
Ještě v roce 2008 hrály Žabiny finále Euroligy, kde ale podlehly ruskému Spartaku. To už mocná říše z východu vládla.
„Tehdy byl i celý ženský basketbal na vysoké úrovni. Časem celkově dost upadl. Mám dojem, že dnes už jsou peníze jen v Rusku, v Turecku a v USK,“ sleduje Hamza.
V současnosti Žabiny patří znovu k širší české špičce, účastní se evropských soutěží druhého sledu a pracují na tom, aby se k někdejší slávě aspoň trochu přiblížily. Aktuálně je ale čeká „jen“ série o bronz v domácí lize.
Na začátku tisíciletí to bylo jinak. Pamětníci ocení, že úspěch její party nepatřil k těm, které přijdou znenadání a už se nikdy nestanou. Žabiny byly na vrcholu dlouhé roky. Na sezonu mívaly rozpočet 55 až 60 milionů korun a české i zahraniční opory u nich pobíraly statisícové měsíční platy.
Brněnská kapitánka Hana Horáková v roce 2006 zvedla nad hlavu pohár pro vítěze Euroligy.
„Víc peněz se nedalo sehnat. Tehdy náš rozpočet odpovídal rozpočtu špičkového fotbalového klubu. Jestli si to dobře pamatuju, tak (pivotmanka) DeLisha Miltonová-Jonesová měla tehdy 140 tisíc dolarů (tehdy zhruba 3,2 milionu korun) ročně,“ rekapituluje Hamza. „Samozřejmě to byly pořádné peníze, nebudu říkat, že ne. Na tu dobu ale nebyly tak velké. Viděli jsme na příkladu naší bývalé hráčky Máši Stěpanovové, že to, co jsme my byli schopni platit za rok, dokázali Rusové vytáhnout z kasy za měsíc. V Rusku se začaly v basketbalu točit tak neskutečné peníze, že holky od nich už neměly motivaci k nám chodit,“ líčil nastavení basketbalové doby po roce 2000 současný biatlonový šéf.
Brněnské vítězkyVítězný kádr tvořily: Jana Veselá, Ivana Večeřová, Nykesha Salesová, Michala Hartigová, Hana Horáková, DeLisha Miltonová-Jonesová, Alena Kováčová, Zuzana Žirková, Petra Kulichová, Romana Hejdová, Eva Vítečková |
Změna poměrů Žabinám mimoděk nahrála v tom, že udělaly poslední krok na evropský trůn. Zatímco s evropskými posilami mezi nejlepšími narážely těsně pod vrcholem, tak s Američankami, k jejichž angažování se obrátily, to bylo jinak.
Už v roce 2005 jim do finále v Samaře výrazně pomohla Taj McWilliamsová, první špičková americká hráčka v jejich dresu. V další sezoně přišly Miltonová-Jonesová a Nykesha Salesová a skončilo to titulem.
Žabiny v té sezoně prohrály jenom tři zápasy.
„Nykesha ale celý rok u nás hrála pod psa. Před Final Four jsme seděli s trenérem Bobrovským, který zmínil, že už by bylo na čase, aby něco zahrála. Uklidňoval jsem ho, že na to má ještě dva zápasy,“ usmívá se s odstupem času Hamza. Salesová dala ve finále v jeho poslední čtvrtině 14 bodů. „Vyplatila se,“ dodal tehdejší klubový manažer.
Před Rusy se manažer musel skrývatS postavou americké pivotmanky DeLishy Miltonové-Jonesové pojila Žabiny daleko barvitější minulost, než obnášela jen titulová sezona. Za dramatických okolností se cesty obou stran protnuly už v roce 2004, kdy Američanka hrála za Jekatěrinburg, s nímž měly Žabiny hrát čtvrtfinále Euroligy. Aby na soupisce ruského celku mohla jako cizinka být, prokazovala se (stejně jako další hvězdná Američanka Yolanda Griffithová) falešným gruzínským pasem. V zákulisí to nebylo tajemstvím, ale údajně se čekalo, na koho Jekatěrinburg v play off vyjde a zda někdo se skandálem vyrukuje. Tuto vysokou hru rozehrál Jiří Hamza. Postupně na svoji stranu získal i tehdejší vedení České basketbalové federace, které se napřed bálo skandálu a kaňky na reputaci basketbalu. Čtvrtfinále bylo napřed odloženo a pak zkontumováno ve prospěch českého mistra. Žabiny postoupily do Final Four, ale Hamza zažíval krušné časy. „Vyhrožovali mi. Bylo to ostré, vyhrožoval mně kdekdo. Obrátil jsem se i na policii,“ přiznává Hamza, známý svými spory s ruskou stranou i v pozici biatlonového bosse. „Tak to je. Já mám Rusy rád, ale máme spolu složité kauzy na všech frontách. Nejde ale jen stát v rohu. Z dnešního pohledu to s falešnými doklady byl obrovský risk, ale kdo neriskuje, nic nemá.“ Rok po této aféře Miltonovou-Jonesovou stáhl do Brna. Skandál už neřešil, ohlížel se jen na sportovní stránku věci. Z tohoto pohledu byla pro něho americká veteránka riskem, protože byla po vleklém zranění kolene. „Vedli jsme o tom dlouhou debatu, nakonec jsme po ní sáhli. Jak jsme kolikrát sáhli vedle, tak tady jsme udělali dobře. DeLisha měla výbornou sezonu,“ konstatoval Hamza po patnácti letech. |
