jestli už Slavia ztratila naději na titul
P r a h a - Počtvrté, možná popáté se opakuje stejná scéna. Jeden z hráčů Slavie střílí, diváci už vylétnou s rukama nahoru, ale hned zase padají na tvrdé dřevěné lavice. Hučí zklamáním - míč letěl vedle. Šílený zápas pro slávisty. Ne a ne dát gól a pak ho sami dostávají od Teplic z penalty, která asi být neměla. Chlapi nebrečí, ale v neděli by se slávisté za slzy stydět nemuseli. Ještě 7. dubna se při obědě mohli veselit, vždyť vedli v lize o čtyři body před Spartou. Mistrovský titul byl tak blízko. A najednou přesně ty čtyři body na velkého rivala ztrácejí. Mohou slávisté ještě něco zachránit? Už v sobotu hrají derby na Spartě. "Teď je těžké o tom mluvit. Ale buďme realisté, bod nám bude chybět. Dneska jsme nepotřebovali nutně vyhrát, ale alespoň remizovat," dobře ví trenér František Cipro. Stále se tvrdilo, že o titulu rozhodne derby. Podle Cipra mohlo být hráčům jedno, zda do souboje se Spartou půjdou se ztrátou bodu (v případě výhry nad Teplicemi), nebo tří bodů (při remíze). Derby stejně potřebovali vyhrát a při rovnosti bodů se Spartou by skončili první pro lepší vzájemné zápasy. Po derby hraje Sparta v Olomouci a doma s Drnovicemi, program Slavie zní: doma s Budějovicemi a finále v Brně. Tam už velcí favorité měli podle plánu sbírat jen povinná vítězství. Ale o titulu nakonec možná rozhodly nevinné Teplice. Vlastně na dvě fáze. Nejprve na Spartě, kde Fousek neproměnil své proslulé sólo. Sparťané tehdy říkali, že pokud by dal gól, už bylo po titulu. A teď Tepličtí zatočili se Slavií. Po Verbířově penaltě slávistům zbývalo ještě dvanáct minut na záchranu situace. Nic nedokázali. "Sklopili hlavy a zabalili to," nechápal trenér Cipro. "Vůbec si neuvědomili, že nemusejí vyhrát, ale potřebují bod." Zápas skončil. Žádný pískot, rozladění diváci se rozcházejí. Hráči mizí z hřiště. Na něm se válí jen zoufalý Pavel Horváth. Naklánějí se nad ním pořadatelé a utěšují ho. Až po dvou minutách se Horváth zvedá a jde za ostatními. Stadion je už téměř prázdný. Teprve v tuto chvíli oznamuje hlasatel výsledky ostatních zápasů. "Blšany Sparta jedna čtyři," slyší slávisté pro ně bolestnou zprávu. Jestliže v Jablonci hřměla kabina slávistů vztekem, tentokrát převládá ticho. "Celou sezonu věříme, že titul uděláme, a takhle to pokazíme," je smutno obránci Petru Vlčkovi. "Nejhorší je, že teď už nemáme situaci ve vlastních rukou." Může se stát, že Slavia vyhraje derby, ale stejně jí to bude k ničemu. Stále jako by platilo, že sparťané dokážou lépe než slávisté hrát pod tlakem. V tom je mezi nimi rozdíl. Z tiché kabiny se nikomu nechce. V dáli je jen slyšet, jak někdo s černým humorem vypráví: "Ono se může stát, že vyhrajeme derby, Sparta pak prohraje v Olomouci a my budeme znova na koni. Jenže nakonec prohrajeme v Brně. To jsme celí my."
P r a h a - Počtvrté, možná popáté se opakuje stejná scéna. Jeden z hráčů Slavie střílí, diváci už vylétnou s rukama nahoru, ale hned zase padají na tvrdé dřevěné lavice. Hučí zklamáním - míč letěl vedle. Šílený zápas pro slávisty. Ne a ne dát gól a pak ho sami dostávají od Teplic z penalty, která asi být neměla. Chlapi nebrečí, ale v neděli by se slávisté za slzy stydět nemuseli. Ještě 7. dubna se při obědě mohli veselit, vždyť vedli v lize o čtyři body před Spartou. Mistrovský titul byl tak blízko. A najednou přesně ty čtyři body na velkého rivala ztrácejí. Mohou slávisté ještě něco zachránit? Už v sobotu hrají derby na Spartě. "Teď je těžké o tom mluvit. Ale buďme realisté, bod nám bude chybět. Dneska jsme nepotřebovali nutně vyhrát, ale alespoň remizovat," dobře ví trenér František Cipro. Stále se tvrdilo, že o titulu rozhodne derby. Podle Cipra mohlo být hráčům jedno, zda do souboje se Spartou půjdou se ztrátou bodu (v případě výhry nad Teplicemi), nebo tří bodů (při remíze). Derby stejně potřebovali vyhrát a při rovnosti bodů se Spartou by skončili první pro lepší vzájemné zápasy. Po derby hraje Sparta v Olomouci a doma s Drnovicemi, program Slavie zní: doma s Budějovicemi a finále v Brně. Tam už velcí favorité měli podle plánu sbírat jen povinná vítězství. Ale o titulu nakonec možná rozhodly nevinné Teplice. Vlastně na dvě fáze. Nejprve na Spartě, kde Fousek neproměnil své proslulé sólo. Sparťané tehdy říkali, že pokud by dal gól, už bylo po titulu. A teď Tepličtí zatočili se Slavií. Po Verbířově penaltě slávistům zbývalo ještě dvanáct minut na záchranu situace. Nic nedokázali. "Sklopili hlavy a zabalili to," nechápal trenér Cipro. "Vůbec si neuvědomili, že nemusejí vyhrát, ale potřebují bod." Zápas skončil. Žádný pískot, rozladění diváci se rozcházejí. Hráči mizí z hřiště. Na něm se válí jen zoufalý Pavel Horváth. Naklánějí se nad ním pořadatelé a utěšují ho. Až po dvou minutách se Horváth zvedá a jde za ostatními. Stadion je už téměř prázdný. Teprve v tuto chvíli oznamuje hlasatel výsledky ostatních zápasů. "Blšany Sparta jedna čtyři," slyší slávisté pro ně bolestnou zprávu. Jestliže v Jablonci hřměla kabina slávistů vztekem, tentokrát převládá ticho. "Celou sezonu věříme, že titul uděláme, a takhle to pokazíme," je smutno obránci Petru Vlčkovi. "Nejhorší je, že teď už nemáme situaci ve vlastních rukou." Může se stát, že Slavia vyhraje derby, ale stejně jí to bude k ničemu. Stále jako by platilo, že sparťané dokážou lépe než slávisté hrát pod tlakem. V tom je mezi nimi rozdíl. Z tiché kabiny se nikomu nechce. V dáli je jen slyšet, jak někdo s černým humorem vypráví: "Ono se může stát, že vyhrajeme derby, Sparta pak prohraje v Olomouci a my budeme znova na koni. Jenže nakonec prohrajeme v Brně. To jsme celí my."
