Koho Barguil tipoval, že bude stát v Paříži na pódiu pro tři nejlepší?
„Primož Roglič, Romain Bardet a Rigoberto Uran,“ vysypal překvapivá jména na tiskové konferenci těsně před startem Tour de France.
Ne, do jeho tria se nevešel nikdo z velesilného Movistaru ani ze Sky.
„Tour je přece plná překvapení, ne?“ usmálo se to loňské.
Warren Barguil byl dlouho v ústraní za Thibautem Pinotem, Romainem Bardetem, Arnaudem Démarem nebo Nacerem Bouhannim.
Francouzští fanoušci o něm věděli, ale že by ho kdovíjak brali?
Až loni se to ziskem dvou horských etap a puntíkovaného dresu krále vrchařů k tomu změnilo.
Letos je Barguil v jiné pozici.
Na Tour přijíždí jako lídr druhodivizní stáje Fortuneo – Samsic. Je lídrem, který se zatím nepotkal s formou.
„Bída,“ přiznává sám. „Je to letos zatím jedna velká bída. Od začátku sezony až doteď. Není to vůbec to, v co jsem doufal.“
V žádném z etapových závodů neskončil mezi nejlepšími deseti. Nepřiblížil se ani etapovému triumfu, nejlépe dojel osmý v závěrečné etapě závodu Kolem Katalánska.
„Pravdou je, že zatím nedosáhl výsledků, které jsme od něj očekávali,“ říká sportovní ředitel stáje Sébastian Hinault. „Na Paříž-Nice i v Katalánsku jsme čekali, že to bude o něco lepší. Ale teď přijde terén, který miluje, tak snad uvidíme jiného Warrena.“
Nová francouzská láska
Talentu má v sobě přehršel.
Před šesti lety ovládl mládežnickou Tour – Tour de l´Avenir. Když se o rok později stal profesionálem, hned vyhrál na španělské Vueltě dvě etapy.
Na Tour ale nikdy vyloženě nezazářil. Tím, že závodil za nizozemský Argos, který později změnil název na Giant a loni na Sunweb, francouzští fanoušci se často ptali: „A kdo je to ten Barguil?“
Až loni si ho zapamatovali.
Přestože Bardet dojel celkově třetí, byl to 25letý rodák z Bretaně, kdo se stal miláčkem domácího publika.
Už v deváté etapě spurtoval do cíle na druhém místě. Byla to předzvěst jeho skvělé formy, se kterou na Tour dorazil.
O pět dní později už se radoval.
Ve zběsilé, nejkratší etapě ročníku slavili Francouzi po 12 letech svého vítěze na Den dobytí Bastily. Barguil tehdy porazil Naira Quintanu i Alberta Contadora.
„Dneska se sešlo úplně všechno. Cítil jsem se vážně skvěle, asi nejlíp z celé Tour. Alberto Contador v posledních stovkách metrů zaútočil, ale já projel líp tu závěrečnou vracečku a v tu chvíli už jsem věděl, že budu nejrychlejší,“ rozplýval se v cíli. „Když jsem byl mladší, byl právě Contador mým idolem. Nikdy bych nevěřil, že ho jednou porazím.“
Porazil ho pak ještě jednou v osmnácté etapě, kde své galapředstavení korunoval. Bylo to poprvé, co Tour vrcholila na bájném Izoardu, a co víc si Francouzi mohli přát, než aby zde triumfoval jejich jezdec, navíc v puntíkovaném dresu krále hor.
Barguil do cíle přijel osamocen o 20 vteřin před Darwinem Atapumou, Romainem Bardetem a Chrisem Froomem.
Nejlepší vrchař závodu ovládl poslední horský dojezd, jak symbolické.
Francouzi v Barguilovi objevili novou lásku. Zamilovali si ho pro jeho nespoutané závodění, nesčetné útoky i jeho vstřícnost a nevyčerpatelný úsměv. Wawamánie to nazvali.
Srdce jim plesalo, když se jen tak zvedl ze sedla a prostě všem ujel. Nesoustředil se na svůj měřič výkonu, jel podle pocitu.
„A to veřejnost miluje. Nikdo nemá rád, když jsou závody propočítávány do nejmenšího detailu, když se z nás stávají stroje. Snad to ještě můžeme změnit. Sám jsem dokázal, že jezdím lépe, když se na ta čísla nedívám,“ popisoval, jak rád spoléhá na svůj instinkt.
Rodina je víc než peníze
Hned po Tour se začalo spekulovat o jeho přestupu do AG2R, FDJ, zájem údajně měly také týmy Sky a Astana.
„Ale já jsem spíš připravený vrátit se do Francie,“ nechal se slyšet.
Už před španělskou Vueltou týmu sdělil, že ho opustí. Smlouvu měl sice platnou i na příští rok, ale opakovaně žádal, jestli by ji mohl předčasně ukončit.
„Nakonec jsme mu to povolili. Mohl se rozhlížet po potenciálních nabídkách,“ řekl manažer Sunwebu Ian Spekenbrink.
Barguil si nakonec k překvapení všech nevybral prvodivizní AG2R ani FDJ, nýbrž druhodivizní stáj Fortuneo!
„Barguilův přestup do Fortunea je podobný, jako kdyby novinář, nominovaný na Pulitzerovu cenu, odmítl nabídky na práci z New York Times a Washington Post a odešel do regionálního listu,“ napsaly tehdy webové stránky Eurosportu.
Jeho pohnutky však byly vlastně jednoduché – chtěl se jen vrátit domů do Bretaně.
„V prvé řadě jsem Bretonec, pak až Francouz. Svému regionu jsem hodně oddaný. Rok jsem žil v Nice, ale když přišla možnost vrátit se domů, skočil jsem po ní,“ vysvětloval. „Miluju naši krajinu, podnebí, počasí, které se během dne několikrát změní. Miluju i náš styl života, kdy se nestresujeme, že stojíme v dopravní zácpě. Užíváme si života, jak to jen jde.“
Právě tohle užívání si života mu po pěti letech v Sunwebu nejspíš chybělo.
Proto se rozhodl přestoupit, a přestože měl nabídky z nejlepších stájí světa, on vzal tu z druhé divize.
„Všichni mluví jen o penězích a kolik si vydělají. Ale pro mě je touha a rodina víc než peníze. Teď mám rodinný tým – přesně takový, jaký jsem potřeboval,“ říká.
Přesto pro něj návrat domů nebyl jednoduchý. Letos nebyl zraněný, netrápily ho ani nemoci, i tak se mu z různých důvodů nedařilo.
„Část problému znám – je to osobní záležitost. Ale jinak jsem byl v pořádku. Pravdou je, že jsem neměl moc štěstí a… prostě to bylo těžké,“ soukal ze sebe na začátku června. „Došlo k jistému úmrtí v rodině, zemřel mi někdo blízký a já neměl vůbec myšlenky na cyklistiku. Snad se to změní.“
Spíš než na celkové hodnocení myslí nyní ve Francii na etapy, případně obhajobu puntíkovaného dresu.
Na sobotním startu v jeho domácím regionu Vendée ho k silnici přijdou podpořit desetitisíce fanoušků. I ti mu mohou dát sílu, aby se rozvzpomněl, čeho tady před rokem dosáhl.
Aby Francouzům zase rozdával radost na kole.