Hráčky Trutnova zase pocit, že překročit bronzový strop, na který se v předešlých sezonách dostaly, a narušit nadvládu Gambrinusu Brno a právě USK bude hodně obtížné.
"S tím jsme také do Prahy tehdy vyrazily. Medaile jsme v Trutnově získávaly, ale výš než na bronz to nešlo a měly jsme pocit, že i tentokrát to je hodně daleko," vzpomíná tehdejší hráčka trutnovského týmu Pavla Kuřitková.
Jenomže semifinálový děj začal 10. dubna 2004 podle úplně jiného scénáře. První zápas trutnovské družstvo ovládlo o dvacet bodů, druhý den k tomu přidalo výhru ještě o šest bodů vyšší, a když se týden po prvním mači hrálo v Trutnově, favoritky už v sobě nenašly sílu se se sportovní nepřízní a skvěle hrajícími soupeřkami důstojně poprat.
"Vzpomínám si, že když jsme tehdy po prvním zápase přijely do Čelákovic na hotel, nemohly jsme tomu uvěřit. V zápase to z naší strany byla smršť a jen jsme si říkaly, že nám to druhý den vrátí. Ale my jim daly ještě víc," vypravuje dnes asistentka trenéra a zároveň fyzioterapeutka trutnovského družstva. Z tehdejší úspěšné party je u současného týmu jediná, která slavnou semifinálovou sérii pamatuje, když některé její spoluhráčky hrají jinde. Například Michala Hartigová v Hradci a Petra Kulichová v Košicích.
Trutnov před devíti nedal favoritkám šanci, navíc postup slavil se svými fanoušky, ve skvělé atmosféře USK ve třetím duelu porazil opět o propastných 26 bodů. "Kdo něco takového nezažil, neuvěří," vybavuje si stále chvíle, kdy narvaná hala jásala nad postupem.
Jak slavný postup to tehdy před devíti lety byl, ukazují i výsledky následujících vzájemných zápasů obou družstev. Od oné památné třetí výhry ze 17. dubna 2004 totiž Trutnov pražský USK v lize ještě neporazil...
