Včera se většina týmu sešla na exhibici ve Zruči nad Sázavou. Chyběl Kamil Brabenec, který je na výstavě v Moskvě. Skvělý střelec připravuje stánky na veletrzích. To je dnes jeho práce.
Z tehdejší sestavy hrají profesionálně basketbal už jen Okáč v Prostějově a slovenský pivot Otto Matický. Tehdejší kapitán týmu Stanislav Kropilák nehraje kvůli zdravotním potížím basketbal vůbec. Je z něj poslanec.
Trenéři, manažeři. Ale i podnikatelé v reklamní branži, ve stavebnictví i s kořením... Rozličně se dnes živí členové týmu, který tehdy překvapil basketbalový svět. Po neúspěchu na šampionátu 1983 se od basketbalistů moc nečekalo.
Hlavně udržet účast na dalším šampionátu. Základní skupina týmu moc nevyšla. Dvě výhry nemusely k postupu do play-off stačit, ale pomohli soupeři. A pak přišla smršť. Reprezentace porazila ve čtvrtfinále silnou Jugoslávii 102:91.
„Hrdinský čin starých československých bojovníků,“ psala AFP. Československo mělo nejstarší základní pětku na mistrovství. Kropilák 30 let, Skála 31, Brabenec 34. „Jenže i je motivovalo,“ říká tehdejší kouč Pavel Petera.
Staří bojovníci pak chodili po nákupech, jak bývalo při zájezdech na Západ zvykem. „Když jsme vyhráli zápas, neměli jsme druhý den trénink,“ líčí Okáč. V semifinále tým udolal Španělsko, ale na zlato proti Sovětům nedosáhl. I tak hráče čekalo uvítání na ruzyňském letišti.
„Bylo to velmi příjemné. Nagano to nebylo, i když chlapci z Leverkusenu se dokázali v letadle upravit,“ říká Petera. Český mužský basketbal od té doby na medaili čeká. Zažije ještě někdy podobné uvítání? „Obávám se, že pokud se nezlepší systém, tak asi ne,“ míní Petera.
„Asi to bude znít staromilsky, ale zásluhou revoluce se toho změnilo ve sportu a basketbalu zvlášť trochu moc.“
