Také včera se ho pokoušely pokořit tisíce amatérů. Muži s prošedivělými vlasy, děti na malých kolech – i ženy! A po nich 170 aktérů Tour.
Vyráželi z východní strany, z vesnice Sainte-Marie-de-Campan, do nadmořské výšky 2 115 metrů. Sedmnáct kilometrů s převýšením 1 298 metrů a sklonem 7,4 procenta.
Ale proniknout na vrchol, to je pouze jedna část příběhu. Ještě totiž musíte dolů. Stejným sklonem, tentokrát 19 kilometrů. Tady padají cyklisté i motocyklisté.
Byl to pouze jeden z krutých vrcholů letošní Tour. Čeká ještě Galibier, ten nejvyšší. A Alpe d’Huez, ten nejstrmější.
Ale Tourmalet je ze všech nejslavnější! Sedmačtyřicetkrát v historii se sem cyklisté probíjeli. Poprvé v roce 1910.
Chceš cyklisty zabít!
Alphonse Steines, spolupracovník ředitele závodu Desgrange, tehdy riskoval život, aby Tour změnil a přivedl ji poprvé do velehor. "Patrone, mám plán, jak udělat Tour větší, než byla letos,“ řekl.
"Copak už není velká dost?“ odvětil Desgrange. "Ne. Musíme přejet i Pyreneje!“ "Cože? Děláš si legraci?“
Jenže Steines hučel do Desgrangeho tak dlouho, až šéf souhlasil. Byť s dovětkem: "Chceš po mně, abych zabil cyklisty.“
Steines si sedl k mapě a od stolu zdvihl závod přes pyrenejské velikány Peyresourde, Aspin, Tourmalet a Aubisque. "Chceš jet přes místa, která snad ani neexistují. Vždyť tam není ani silnice!“ rozčiloval se dál Desgrange. "Tak to nejdřív sám pojedeš.“
S místním řidičem Dupontem tudíž Steines vyrazil v Pyrenejích na Tourmalet – po cestě pro mezky! Po 16 kilometrech uvázli ve sněhu, pokračovali pěšky. Řidič mu oznámil: "Dál nejdu. Je šest večer, brzy bude tma. Ze Španěl sem přicházejí medvědi.“
Steines tedy sám tvrdošíjně kráčel ve sněhu k vrcholu. Najednou uslyšel hlasy. Kluci, kteří se svými psy hlídali ovce. Na jednoho zavolal: "Synu, znáš dobře Tourmalet?“ "Jasně.“ "Povedeš mě?“
Dvě a půl hodiny se brodili k vrcholu v zamračené noci bez hvězd. Přesvědčoval chlapce, aby s ním pokračoval i dál, do údolí. Kluk odmítl: "Musím se vrátit do ovčárny, nebo mě naši zbijou.“
Steines se cestou dolů ztratil a zřítil. Skončil v horském potůčku, mokrý a prochlazený, hledaly ho týmy horských vůdců.
Z městečka Bareges však vzápětí poslal památný telegram: "Henri Desgrange, Paris. Právě jsem překonal Tourmalet. Stop. Velmi dobrá silnice. Stop. Zcela vhodná.“
Legenda jménem Christophe
O měsíc později byla na programu Tour nejtěžší etapa v historii: s Tourmaletem a třemi dalšími pyrenejskými vrcholy, dlouhá 326 kilometrů. Jezdci startovali už v noci a v sedle strávili 15 hodin! Octave Lapize, pozdější vítěz, po ní na adresu organizátorů 
prohlásil: "Vy jste vrazi!“
O tři roky později vedl na vrcholu Tourmaletu Eugene Christophe o pět minut. Ale při sjezdu mu praskla přední vidlice. Musel jít pěšky 14 kilometrů do nejbližší vesnice, kde v kovárně požádal učně, aby mu rozdělal oheň. Sám vykoval vidlici, namontoval ji na kolo a vydal se na další cestu.
Ztratil tak čtyři hodiny – a v cíli mu rozhodčí přidali pět trestných minut, protože v rozporu s pravidly přijal cizí pomoc. Kovářský pomocník mu totiž šlapal měch. Sprostě si ulevil... aniž tušil, že se právě stal legendárním hrdinou Tour.
