Roku 1997 tu vyhrál obří slalom Světového poháru – a vzápětí ho diskvalifikovali. Lyže si totiž sundal ještě před takzvanou červenou čárou, což pravidla zakazovala.
O tři roky později tu "Herminátora" dokonce vůbec nepustili na start, protože prohlídku trati ukončil o 12 vteřin později, než byl limit! Na ředitele soutěže Günthera Hujaru se potom rozlítil: "Děláte ze závodů loutkové divadlo."
Letošní světový šampionát však pojede na jiné sjezdovce. Na slavné Bellevarde, kde se válčilo o olympijské tituly v roce 1992. Tehdy, při triumfu rakouského krajana Ortlieba, seděl Maier doma u televize. "Bylo mi devatenáct, o Světovém poháru jsem si mohl nechat jen zdát, ale říkal jsem si: Jednou budu olympijským vítězem."
Jistě, tehdy byl ještě neznámým zedníkem. Jeho příběh je notoricky známý. Vzestupy, pády, návraty. Včetně toho nejzázračnějšího, po motocyklovém karambolu před osmi lety, kdy málem přišel o život. "Když jsem pak vyhrál v roce 2003 na Hahnenkammu super-G, plakal jsem štěstím."
Dnes je superobří slalom jeho disciplínou číslo 1. Získal v něm 24 ze svých 54 pohárových triumfů včetně toho posledního v listopadu v Lake Louise, po takřka tříleté odmlce. V super-G nyní vládne žebříčku. "Proto mě musíte počítat k favoritům mistrovství světa," naznačuje před dnešním závodem.
Je mu šestatřicet. Ve Světovém poháru existují pouze dva starší lyžaři: 39letý Švéd Järbyn a 37letý Büchel z Lichtenštejnska. "Kdysi jsem bral své tělo a svaly jen jako nářadí, které vydrží cokoliv. Teď o ně musím náležitě pečovat," říká Maier. "Následky havárie z roku 2001 pociťuji více než dřív. Klouby mám hůř ohebné, loni mě bolela kyčel, letos záda." Před sezonou mu píchali injekce proti bolesti.
Ve Val d’Isere je údajně jeho největším problémem lehké nachlazení. "V podstatě jsem zdravý. Navíc mám proti loňsku mnohem větší sebevědomí," ujišťuje. Reportéři mu na úterní tiskové konferenci navrhli: "Vyhrajte super-G a pak odejděte na vrcholu." Usmál se. "A proč bych potom nemohl vyhrát taky sjezd? Kromě toho: Doufám, že v životě mě čekají ještě větší vrcholy než nějaká zlatá medaile."
Zda bude i za rok na hrách ve Vancouveru, nechal otevřené. Ale spíš ano. "Bolesti jsem si už s lyžováním užil dost. Teď se chci na lyžích chvíli bavit," naznačí. "Vždyť jsem musel tak dlouho pracovat, abych mohl tyhle závody vůbec jezdit."
