Vuelta sprinterům nefandí. A ani se tím netají. Toto je závod kopců a mnohých překvapení. Pro vrchaře, pro klasikáře, pro muže do úniků.
„Je to k vzteku,“ utrousí Tom Van Asbroeck, sprinter stáje Cannondale, třetí ve 4. etapě. Ta zatím jako jediná vyvrcholila klasickým hromadným spurtem. Další obdobné etapy už mají být podle papírových předpokladů pouze dvě: třináctá a potom až úplně poslední v Madridu.
„My, sprinteři, se stáváme dinosaury pelotonu,“ zlobí se van Asbroeck. „Vymíráme, protože se nemáme čeho najíst. To je totiž dnešní trend etapových závodů. Nezbývá nám nic jiného než se zlepšovat na malých kopcích, abychom měli šanci i ve zvlněných etapách.“
Což bude pro ryzí spurtery typu Kittela či Cavendishe problém...
EJHLE SPURT. Zatím jediný klasický hromadný dojezd sprinterů viděla Vuelta ve čtvrté etapě, Matteo Trentin jej ovládl.
Van Asbroeck nemá tak docela pravdu. Tour letos nabídla dokonce devět rovinatých etap. Některé z nich přinesly dramatické nahánění uprchlíků do posledních chvil, mnohé se však odehrávaly dle vzorce dvousetkilometrové čekání – vzrušení na posledních kilometrech – triumf Kittela.
Fanoušci si stěžovali. Někteří experti rovněž.
I proto je úbytek rovinatých sprinterských etap na dalších závodech skutečně současným trendem cyklistiky.
Vuelta v tom hraje prim. V posledních letech inklinuje k velkému počtu horských či kopcovitých dojezdů. Španělé jsou národem cyklistických vrchařů.
Hvězdní sprinteři v čele s Kittelem či Cavendishem tudíž dávali a dávají v jejím termínu přednost závodům nižších kategorií, kde mají větší šanci ukázat se, například Kolem Británie. Největší sprinterskou hvězdou Vuelty měl být John Degenkolb, vítěz jedenácti etap na podnicích Grand Tour. Ale ten onemocněl a vzdal.
Cavendish napadl Vueltu už předloni: Stupidní závod
„Pro sprintery by bylo úplně nejlepší ležet během Vuelty na pláži,“ s nadsázkou říká Yvon Ledanois, sportovní ředitel týmu BMC. „Organizátoři chtějí show, proto přidávají do etap kopce. Ale větší balanc se šesti či sedmi rovinatými dny by neškodil. I takové etapy mohou být kvůli bočnímu větru takticky zajímavé.“
Dirk Demol, sportovní ředitel Treku, nyní dokonce vyzval: „To, že tu nevidíme nejlepší sprintery, by mělo být pro organizátory výstražným signálem.“
Jenže není. Šéfové Vuelty o sprintery zase tak moc nestojí. Chtějí Frooma, Contadora, Chavese, Nibaliho, Arua, hvězdy pro celkovou klasifikaci. A ty každoročně mají.
Mark Cavendish se už předloni do nich pustil: „Vuelta se stala stupidním závodem se svými jedenácti horskými dojezdy. Chtěl bych vzkázat divákům: sprinteři vůbec nejsou špatní cyklisté. I se sprinterskými etapami mohou být dobré závody.“
VELKÝ KRITIK PROFILU VUELTY: Marc Cavendish.
Javier Guillén, ředitel Vuelty, tehdy na jeho slova reagoval: „Může nás nazývat hlupáky, ale já se domnívám, že fanouškům se líbí právě takový ráz závodu, jaký preferujeme. Čísla to potvrzují. Mezinárodní sledovanost Vuelty každým rokem stoupá.“
Modolo: Budeme trpět v horách kvůli spurtu v Madridu
V dávné minulosti bývala pozice sprinterů oproti vrchařům zcela jiná. Excelentní vrchař, ale zoufalý sprinter Giovanni Brunnero se stal třikrát vítězem předválečného Gira, přesto si tento tichý, přátelský a štědrý cyklista mohl nechat jen zdát o slávě jezdců, kteří tehdy vyhrávali sprinty. Diváci i filmaři se tehdy neshlukovali v průsmycích, nýbrž u spurtů. A těm vládli jiní.
Teprve rozmach televize i diváckých možností, jak se dostat na vrcholy průsmyků, přitáhl větší pozornost ke králům hor.
Přesto měli nadále sprinteři v určitých obdobích hody. Když Italové velebili v 90. letech svoji spurterskou superstar Maria Cipolliniho, bývala na Giru polovina etap rovinatých. Nyní však už i tifosi vyhlížejí především vrchaře Nibaliho a Arua.
Když vítězil Mario Cipollini... sprinteři měli v Itálii hej:
Oggi è il #WorldLionDay che nel ciclismo significa #ReLeone: Mario #Cipollini #mariocipollini #ciclismo #10agosto https://t.co/16r7bywJi0
„Za mého mládí jsme měli polovinu etap pro sprintery. Je ostuda, co se nyní děje,“ říká na Vueltě italský cyklista Sacha Modolo z týmu Emirates. „Budeme tedy trpět v horách až do Madridu, abychom dostali ještě jednu šanci si zaspurtovat.“
Matteo Trentin z Quick-Stepu, vítěz 4. etapy, ke vzniklé situaci přistupuje pragmaticky: „Čím méně sprinterských šancí bude, tím více se musíte soustředit na ty, které se vám nabídnou.“
Trentin navíc patří mezi přizpůsobivé sprintery saganovského typu, kteří jsou schopni úspěšně přejet i kratší kopce. A v úniku se už k etapovému vítězství prosadil i na Tour.
Španělská Grand Tour každopádně svoji filozofii v dohledné budoucnosti měnit nehodlá.
„Pracujeme na osobnosti Vuelty. Chceme, aby byla jedinečná a specifická. A kopce jsou to, co lidé mají právě na našem závodě rádi,“ poukazuje Guillén. „V každé etapě se něco děje, každá má svůj příběh. O to stojíme. Nestojíme o tranzitní etapy.“
