Je to paradox. Věřte nevěřte, ale Vuelta, dnes nejkopcovitější ze všech cyklistických závodů Grand Tour, neměla do roku 1975 na programu ani jeden horský dojezd.
Teprve pak poslali organizátoři peloton poprvé na pyrenejský Formigal. Třiadvacet let poté, co se v Alpe d’Huez uskutečnil první horský dojezd Tour.
Ještě před deseti lety si Patrick Lefevere, majitel stáje Quick-Step, posteskl: „Koho baví při Vueltě pět etap po sobě v pampě?“ A ještě v roce 2011 se tehdejší nováček Dan Martin divil: „Tady se některé etapy jedou i po dálnicích!“
To vše je pryč. Pohřbeno v minulosti.
Javiér Guillén, ředitel závodu, totiž po převzetí funkce vyhlásil: „Pracujeme na osobnosti Vuelty.“ Uvažoval prostě. Španělsko je zemí vrchařů, proto i Vuelta bude jejich závodem.
„Kopce jsou tím, co na ní fanoušci mají rádi,“ říká. A těch je zde požehnaně. Klidně i jedenáct horských dojezdů v jediném roce. Letos osm.
Mark Cavendish nazval Vueltu závodem „stupidním“ a ke sprinterům nepřátelským. Guillén kontroval, že je mu to sice líto, ale: „Každým rokem nám stoupá sledovanost.“
Ve svých horách nabízejí Španělé dokonalý mix. Nejen prověřené, slavné a často i brutální vrcholy, jimiž jsou asturijské Angliru či jezera Covadongy nebo Bola del Mundo u Madridu, ale vždy i cosi nového. „V každém ročníku představíme nějaké nové stoupání,“ slíbil Guillén.
Stále je kde nalézat. Od Sierry Nevady na jihu přes pohoří nad Madridem až k severním vrcholkům Picos de Europa a k Pyrenejím, byť tam v posledních letech demonstranti s oblibou skandovali: „Katalánsko není Španělsko.“
Premiéru na Vueltě tak před čtyřmi lety zažila Camperona, nebo v ročníku 2015 i podivuhodné a drsné Ermitu de Alba.
Též sobotní stoupání na Les Praeres bylo naprostým nóvem.
Nad asturijským městečkem Nava odbočujeme při 14. etapě na čtyřkilometrovou silničku vzhůru, zprvu vyasfaltovanou, později jen z betonovo-kamenité drti. Je tak úzká, že počet aut, která sem organizátoři vpustí, je drasticky omezen a reportéři se sdružují.
Sedím v dodávce s Juanem Antoniem Flechou, kdysi vítězem etapy Tour a jezdcem týmu Sky a dnes nejznámějším cyklistickým komentátorem Eurosportu. Praeres si sám vyšlapal už v létě. „Duro, duro,“ opakuje při pohledu na trať. Tvrdé, tvrdé. Pedro Delgado, šampion Vuelty z 80. let, nazval tento kopec „malým Angliru“ podle nejobávanějšího stoupání na scéně Grand Tour. „Jenže na Angliru v některých úsecích vydechnete. Tady je to tak dlouho tak strmé,“ srovnává Flecha.
Silnice je hrbolatá, krajnice žádná, vlevo vysoká zeď, pak skála, vpravo hluboký příkop, na betonu fandící dav.
The steepest part of Les Praeres. Vamos! #LaVuelta18 https://t.co/0pQGsxnwuX
„Žádný podobný dojezd by Francouzi při Tour neschválili. Řekli by, že nahoru nedostanou všechnu svoji infrastrukturu a tečka. Vuelta má naštěstí jiné zákonitosti,“ poví Flecha. Tady jsou stoupání divoká, syrová, nezvyklá. V ročníku 2016 končila horská etapa na Sierra de Aitana dokonce na základně protiletadlové baterie, kde na části posledního kilometru kvůli státní bezpečnosti zakázali i diváky.
„Fanoušky musí kopce jako Praeres bavit,“ soudí Jan Hirt. „Jsou pro ně super podívanou.“ Pro ty u obrazovek i ty na místě, kterých dorazily tisíce. Vyjíždíme nahoru čím dál pomaleji. Flecha na mě mrkne a navrhne: „Trochu si zafabulujeme.“
Vuelta 2018Přehled všech článků o slavném závodě na iDNES.cz. |
Vykloní se z auta a křičí: „Pozor, uvolněte trať. Quintana útočí. Vede už o minutu.“ Co na tom, že cyklisté jsou zatím 40 kilometrů daleko. Některé z diváků nesledující v mobilu online přenos přinejmenším na chvíli zmate.
Když policejní auta dočasně zatarasí výjezd k cíli, Flecha jde poslední kilometr po svých a plácá si s diváky. Showman a bavič, netypický mezi španělskými cyklisty.
„Možná ten Quintana dnes vážně vyhraje. Ale i Yates vypadá dobře,“ říká mi za pochodu.
Na Praeres zaútočí posléze oba. Quintana kilometr a půl před metou. „Příliš brzy,“ uleví si Kolumbijec po etapě. „Vystřelil jsem, ale jako bych vystřelil do vzduchu.“
Opět jsou favorité spolu, když vypálí vpřed Simon Yates. „Trpělivě jsem čekal, než nejprudší stoupání poleví,“ svěří se Brit. Má etapu a jde si pro červený dres, zatímco Quintana se chce za cílem vyjet. Mechanici Movistaru na loučce s mnoha kravskými lejny hledají trochu suchého prostoru pro jeho trenažér.
Stoupání, které čeká na jezdce o den později, je úplně odlišné.
Lagos de Covadonga.
Mytické místo, kde začala reconquista. Nádherná krajina kolem dvou jezer na náhorní plošině, jakoby vystřižená z tolkienovských románů o Středozemi, jakýsi Hobitín španělské Grand Tour.
Auta fanoušků na Lagos de Covadonga vpodstatě nepouštějí. Kdo chce nahoru, musí vyjít nebo vyjet na kole. I proto to není ukřičené Alpe d'Huez, ale spíš krajina z Tolkienovských knih (Hobitín je za rohem...) https://t.co/BIN4SbhPHq
„Lagos de Covadonga je pro Vueltu tím samým čím Alpe d’Huez pro Tour,“ říká Bernard Hinault.
To srovnání pokulhává. Obě stoupání jsou si podobná délkou (Lagos 11,7/Huezy 13,2 km), sklonem (7,2/8,1 procenta) a výškovými metry (890/1071). Na Lagos však nenajdete 21 očíslovaných serpentin se jmény hrdinů. Ryzích serpentin je zde jen pět, zato dalších cikcak zatáček spousta. I ta procenta jsou zavádějící, ovlivňují je dva sjezdy na posledních třech kilometrech. A hlavně: místo často opilého davu a exhibicionistů známých z ikonické etapy Tour jsou na Lagos u silnice pouze takoví fanoušci, kteří na vrchol vyjedou na kole či vyjdou pěšky. Automobilům diváků je výjezd do národního parku zapovězen.
Při premiéře jezer Covadongy v itineráři se v roce 1983 poprvé poslední hodina etapy na Vueltě dostala do mezinárodní televizní sítě. Od té doby jsou rodinným stříbrem závodu.
Dvě hodiny před dojezdem cyklistů tu je nádherně, než vše skryje hustá mlha. První se v ní zjeví Thibaut Pinot z FdJ. Francouz právě kompletuje sbírku. Teď může říci: Vyhrál jsem etapu na všech závodech Grand Tour.
„Měl jsem plán, jak zaútočit. Těžil jsem z toho, že jsem v celkovém pořadí o něco pozadu,“ vypráví sedmý muž klasifikace Vuelty. „Věděl jsem, že když budu atakovat, tak mě Yates a Movistar nebudou hned sjíždět, což se i stalo. Na tenhle den nikdy nezapomenu.“
Giro Tour ❤ Vuelta Ça y est, @ThibautPinot a gagné sur les 3 Grands Tours ! https://t.co/6AmshIMVqE
Za ním se trousí do cíle López, Yates, Valverde, Kruijswijk, Quintana. Elitní čtyřku dělí v celkovém pořadí jen 43 sekund.
Možná bude klíčem k vítězství úterní časovka.
Ovšem ani čas hor zdaleka nekončí. Tři další horské dojezdy ve třetím týdnu čekají. A v předposlední etapě v Andoře bude na pouhých 97 kilometrech natěsnáno šest pyrenejských vrcholů.
Až tam pozná závod nesčetných kopců svého šampiona.
