"Nejsou to zkušební jízdy po okruhu, jak by si mnoho lidí představovalo. Jde o to, zda vůz odpovídá sportovním předpisům, ale u veteránů je hlavní, zda se jedná skutečně o ten správný vůz se sportovní historií," vysvětluje František Čečil.
"Ale na člověka už dýchá závodnická atmosféra. Je jasné, že zima končí. Každý hovoří o svých plánech, prostě už se závodí."
Plány na sezonu 2006 má Plzeňan jasné. Absolvuje seriál ME veteránských závodů do vrchu. Nejde ale o nějaké jízdy elegance vozů starých desítky let. Jsou to skutečné závody.
Možná, že se to nezdá, ale Hakar jede stále klidně 150 za hodinu. A je to pořádné dobrodružství, protože tohle auto, ale i jiná na startu, nemá bezpečnostní prvky jako soudobá závodní auta.
"Nemá bezpečnostní pásy, za hlavou není bezpečnostní oblouk. Tyhle věci se do závodních aut začaly montovat až mnohem později. I při menší havárii jde o život. A občas o něj skutečně některý závodník přijde. Především v Itálii to bývá dost nebezpečné," konstatuje Čečil.
Tratě evropských vrchařských klání nejdou s těmi, jaké jsou v tuzemsku, srovnávat. Není nic mimořádného, když měří více než 10 kilometrů a vede ze zatáčky do zatáčky.
"Jsou to vrchařské lahůdky, třeba v Trento Bondore měří trať 18 kilometrů. Ato se do cíle docela zpotím, hakar totiž nemá žádný posilovač řízení. V Česku je pořádná trať jen na Ecce Homo ve Šternberku," říká závodník, který už patří k živému inventáři veteránského automobilového ME. Letos absolvuje devátou sezonu v řadě.
Čečil chystá na letošek novinku. Po kontinentálních tratích nebude jezdit sám. V týmu jej doplní Miloš Černý, mladý jezdec z Losiné u Plzně.
Pojede s rovněž unikátním vozem Aero Minor Sport. "O nástupce se postarala dcera Eva. Miloš je její přítel. A věřím, že to co nevidět bude můj zeť," usmívá se František Čečil.
