Chtěl jste se už vyloženě vrátit, nebo jste měl představy, že by to ještě šlo i jinde?
Poslední dva tři roky jsem už usiloval o návrat do Brna. Ale hrát v Houserech o záchranu se mi moc nechtělo, vždyť před třemi roky jsem ještě chtěl hrát evropské poháry. Taky jsem doufal, že se dva brněnské ligové kluby sloučí a že vznikne jeden silný, jak bývalo v Brně zvykem. Dnes už moc velké ambice nemám, ani můj zdravotní stav není takový, abych mohl hrát špičkový basketbal naplno a dvakrát denně trénovat. Minulou sezonu jsem měl přetržené vazy v kotníku a mám chronické problémy s rameny a se zády. Vždyť profesionální basketbal hraju už jedenadvacátou sezonu.
Jak tedy berete nové angažmá? Chcete si to už v klidu dohrát do basketbalového důchodu?
Je to tak, tam, kde jsem začal, chci i skončit.
Jak dlouho ještě bude trvat, než se s vrcholovým sportem rozloučíte?
Teď se cítím tak na dohrání sezony, ale doufám, že to pak bude ještě aspoň jednu.
To je to tak špatné?
Není to ono, mám už toho za sebou dost. Všechno ale ještě zvážím, uvidím, jak to půjde a zda nepřijde zase nějaké zranění.
V Kuníně vám měla skončit smlouva koncem sezony. Přebralo ji Brno v plné výši?
Pochopitelně, že je to slabší, ale peníze už pro mě nejsou až tak rozhodující. Je to adekvátní tomu, že nebudu muset tolik trénovat a polepšil jsem si i tím, že jsem v Brně a nebudu moc cestovat.
Váš přestup se den po dni oddaloval. Nehlodaly vámi pochybnosti, že k němu nemusí vůbec dojít?
Ne, věděl jsem, že se tak stane. Ale hrozilo, že to bude až po Novém roce.
