Na USK už si dvaadvacetiletá Ivana Voračková vyzkoušela snad všechno - ligu, domácí pohár i evropské soutěže. V poslední době na sebe upozornila i v reprezentačním výběru. V utkání s Itálií odehrála dvanáct minut, během nichž stihla nastřílet sedm bodů a doskočit čtyři balony. Právě s národním dresem má sympatická hnědovláska spojeny zatím asi nejlepší basketbalové prožitky. "Taková atmosféra, jaká byla v Brně se jinde asi zažít nedá. Tam mi za každý koš tleskali, jako za vyhraný zápas. Bylo to prostě super."
Počítám, že k basketbalu vás přivedli rodiče?
Vlastně vůbec ne. Nikdy mě nenutili hrát. Jednou k nám do školy přišel nějaký pán a ptal se mě, jestli bych nechtěla jít hrát basket do Nuslí. Zkusila jsem to, ale zezačátku jsem měla k basketbalu strašný odpor.
Kdy se to otočilo?
Postupně jsem začala hrát a trénovat spíš s klukama, tady na Folimance. Trénoval je táta a v kádru byl i můj bratr Milan (pozn. nyní hráč Vyšehradu). Pak se mi basket zalíbil a od té doby se vlastně všechno točí jen kolem něj. Za Vysoké školy hraju už asi šestnáct let.
Nikdy tu nebyl žádný jiný klub ani lákavé nabídky odejít?
Ne, jen rok jsem hostovala do Karlových Varů. Mě vlastně ani odchod neláká. Myslím, že na USK se hraje kvalitní basketbal a já nemám žádný důvod hledat něco jiného.
Ani kdyby přišla nabídka ze zahraničí?
Měla jsem nabídku do Ameriky na univerzitu, ale tam bych snad ani nechtěla. Většinou se vždycky ukázalo, že kdo odjel, tak na tom byl po návratu s basketem hůř než předtím. Nevím čím to je, snad nedostatkem příležitostí, možná trochu diskriminací...
USK se dost změnil, hráčky odcházejí a přicházejí, kolektiv se rozpadá... Jak se s tím srovnáváte?
Já věřím, že nikdo není nenahraditelný, a tak to prostě je. Pravda je, že partu jsme tu měly vždycky bezvadnou a letos to není jiné. Možná i proto se nám teď docela daří.
Jak vypadá váš běžný den?
Dvakrát denně máme trénink, pokaždé tak dvě hodiny. Tím se ale všechno dost komplikuje, protože celý den je pak roztahaný. Dvakrát do týdne chodím na jazykovou školu na angličtinu, jinak toho ale moc nestíhám. Snažila jsem se sice studovat FTVS ale to se prostě nedalo. Vždyť já jsem při přijímačkách při gymnastice sotva přeskočila kozu a měla jsem jen asi dvacet bodů.
Když máte volno, chodíte se bavit se spoluhráčkami?
Spíš chodím s bráchou Milanem a našimi kamarády. Hrajeme kulečník nebo šipky, je to fajn. S Milanem si kupodivu dobře rozumíme. Pravda ale je, že jde stejně zase jenom o partu lidí okolo basketbalu. Asi to ani jinak nejde, když ho hrajete.
