"Liberec v té sezoně získal titul, já jsem sice byl jako mladý v té dvanáctce kádru, ale vůbec jsem do zápasů nezasáhl, takže ho nepočítám," zavzpomínal Mach.
Následný přesun přes Ústí nad Labem na jih Čech se už ale pražskému rodákovi sakramentsky vyplatil a právě Duklu ve finále extraligy už třikrát porazil. "Letos asi liberecký tým složilo, že na něj byl naložený velký tlak, že jsou proti nám favoriti. Stejně, jako se to stalo nám před rokem. Všichni už od září říkali, že titul bude jasně náš, ale najednou, kde se vzala, tu se vzala Ostrava a vzala nám ho," líčil Radek Mach.
"Teď jsme byli po většinu série proti hráčům Dukly jasně lepší hlavně díky bojovnosti. Nalomili jsme je vítězstvím ve druhém zápase a oni si asi najednou přestali věřit."
Mach byl pevnou součástí budějovické hráze na síti, která vydatně pomáhala zastavovat tvrdé výpady libereckých útočníků, zejména univerzála Hadravu. "Hadrava je určitě největší úderná síla nejen Dukly, ale i celé extraligy. Akorát si myslím, a to bylo pro nás velmi důležité, že k němu nenašli ve finále nikoho druhého, kdo by mu pomohl a on to sám nezvládl," poznamenal držitel šesti budějovických titulů.
Se svými svěřenci slavil titul bouřlivě hned na ploše ve sprškách šampaňského i kouč Jihočechů Jan Svoboda. "Dokázali jsme se otřepat z první porážky a pak nám narostlo sebevědomí. To měl mančaft obrovské, ale taky hlad po úspěchu a neuvěřitelně bojoval," ocenil Svoboda, který získal jako trenér pátý domácí titul. Dvakrát se radoval s Budějovicemi a Kladnem a jednou s Odolena Vodou. "Asi jak jsem starší, tak mi přijde, že tenhle byl nejtěžší a nejkrásnější," přiznal veselý Jan Svoboda.
