Jak naznačilo vystoupení s obhájkyněmi prvenství nejprestižnější klubové soutěže Eczacibasi Istanbul, Agelu se složitá jednání mohou vyplatit. „Jsou tu krátce, ale věřím, že výkony obou půjdou ještě nahoru,“ říká Čada o kubánských reprezentantkách.
Přes prohru 0:3 po vyrovnaných setech nadchla především mladinká smečařka Vargasová. Turkyně trápila dělovým podáním i tvrdými smeči, připsala si 32 vítězných bodů. „Jestliže proti takovým hvězdám na druhé straně sítě s padesátkrát větším platem dokáže během tří setů udělat dvaatřicet bodů, tak to svědčí o jejím obrovském potenciálu,“ chválil ji Čada.
Melissa Vargasová
Teprve šestnáctiletá Kubánka při absenci krajanky Simonové, pro kterou kvůli mateřským povinnostem skončila předčasně sezona, převzala roli tahounky.
„Na začátku každého utkání cítím trochu nervozitu ze zodpovědnosti, o které pochopitelně vím. Prvními balony se to ale vždy rychle lepší a pak už prostě jen hraju,“ řekla klubovému webu. „Jsem rád, že Vargasová potvrdila svoje kvality. Tak tvrdá podání, kterými zasypala soupeřky, jsem ještě v českém ženském volejbalu neviděl,“ dodal Čada.
Akce Vargasové připravovala německá nahrávačka Weissová. Jen v úvodním setu uhrála mladá Kubánka dvanáct bodů, z toho zaznamenala tři přímo ze servisu. „Měly jsme proti sobě hodně silného soupeře. Také náš tým je sice silný a snažily jsme se na maximum, jenže to nakonec nestačilo. Všechny tři sety jsme přitom ztratily těsně, což je škoda. Celkově byla naše hra dobrá a protivníkova ještě trochu lepší, což rozhodlo,“ uznala Vargasová.
Prostějov je tak po dvou kolech bez bodu. „Ale pokud budeme hrát tak dobře nebo ještě lépe, aspoň jednoho z našich tří silných soupeřů bychom mohly porazit,“ věří.
Volejbalistky Prostějova se radují z vítězného bodu, mezi nimi i Melissa Vargasová (vpravo nahoře).
V Prostějově si společně s Matienzovou zvykají na odlišnou kulturu. Vargasové při tom pomáhá i máma. „Cítím se tady výborně. Do týmu mě holky přijaly vřele, také ostatní v čele s panem trenérem mi moc pomáhají a všechno je tak zatím super. I když život doma a v České republice se logicky dost liší, na něco si musím pomalu zvykat. Ale to je asi normální,“ přemítá. „Se Suli se dobře známe z národního týmu, můžeme si spolu popovídat. A necítím se vůbec sama i díky tomu, že je tady se mnou maminka, což znamená velkou pomoc.“
Proč se už v patnácti rozhodla sympatická, 193 centimetrů vysoká slečna s dredy pro české dobrodružství? „Nabídka byla dobrá, na Kubě mi dovolili přestoupit, a proto jsem tady. Chtěla jsem to zkusit, pro mě jde o zajímavou příležitost posunout se ve volejbalové kariéře o kus dál.“
