Zatímco na úvodní duel s Portugalskem bylo v Karlových Varech téměř vyprodáno, s dalšími zápasy už to bylo horší. Středeční osmifinále Česko - Polsko vidělo už jen poloprázdné hlediště.
Přitom se hrál zápas o všechno, na který mělo z Prahy přicestovat společně se svým týmem po pouti skupinou B osm tisícovek polských fanoušků. Ti však v hledišti téměř nebyli. "Objednali si dva tisíce lístků, ale nevyzvedli si je," vysvětloval během utkání šéf karlovarské arény Roman Maleček.
Lístky se tak k volnému prodeji objevily na pokladnách až dvě hodiny před zápasem. V té době si už však všichni koupěchtiví zájemci mysleli, že se na zápas nedostanou a hledali si kout, kde by osmifinále sledovali alespoň v televizi. "A to je jádro problému," ví Maleček.
Ne, že by v karlovarské aréně bylo ticho, jako když se o kus dál u kolonády pokloní publiku dirigent a rozehrají se jeho symfonici. Utkání, které rozhoduje o bytí a nebytí na šampionátu, by si však zasloužilo ještě vhodnější kulisu. Zvlášť, když se v něm potkají do té doby dva největší tábory fanoušků.
Vždyť nebýt Poláků, neměl by v pražské O2 areně zápasům ve skupině téměř kdo fandit. Červenobílé barvy si však po závěrečné "sladké" porážce se Slovenskem vzali na středu volno. Jakoby si řekli: Čechy jsme si vybrali schválně, tak proč fandit svému týmu v utkání, které je předem rozhodnuté...
