Liberečtí dokázali loňské zlato obhájit, což se „vojenskému“ klubu naposledy povedlo přesně před 40 roky. Tehdy v letech 1975 a 1976 slavila dva tituly v řadě nejlepší liberecká generace všech dob, která v tomto období senzačně triumfovala v Poháru mistrů evropských zemí.
„Letošní sezona byla pro nás jednoznačně těžší než ta loňská už z toho pohledu, že celková kvalita extraligy byla mnohem vyšší než před rokem. I proto si obhajoby titulu nesmírně cením,“ tvrdil liberecký kouč Michal Nekola, jenž v klubu uzavřel už sedmou sezonu.
„Jsem strašně šťastný, že jsme dokázali obhájit titul už v šestém zápase série a nemuseli doma organizovat rozhodující sedmý. Z Brna šel totiž strach a naši kluci už toho měli po celé sezoně plné zuby. Byla to pro všechny obrovská úleva,“ radoval se Pavel Šimoníček, ředitel libereckého klubu.
Klíčem k letošním úspěchům byla skutečnost, že Šimoníček udržel stejnou dvanáctku hráčů, která před rokem získala pro Liberec po 12 letech titul. To je na poměry v kolektivních sportech značně ojedinělé.
„Je to pro mě premiéra, za svoji hráčskou ani trenérskou kariéru jsem nezažil, že by zůstal komplet celý kádr. Je to pro nás určitě velká výhoda,“ vyhlašoval před startem právě uplynulé sezony Nekola.
„Zájem o hráče byl, ale se všemi jsme se domluvili na pokračování smluv. Hlavní důvod byl start v Lize mistrů, v níž přivedeme do Liberce nejlepší hráče světa, a to asi hrálo roli v rozhodování některých hráčů, že v Dukle chtěli zůstat a užít si to dál,“ říkal vloni v říjnu Šimoníček.
A jejich slova se do písmene naplnila. Stejný tým letos získal druhý titul v řadě okořeněný předchozí trofejí v Českém poháru. Ceněný double tak volejbalisté Dukly oslavili po 15 letech a podruhé v historii.
„Chtěli spolu zůstat i proto, že jsou to kamarádi a tvoří výbornou partu. A každý zkušený trenér vám potvrdí, že v klíčových okamžicích, kdy se mužstvu nedaří, dělá volejbal právě ta parta. To se naplno ukázalo v pátém utkání doma s Brnem, kdy jsme v každém setu prohrávali, nedařilo se vůbec nic a přesto jsme dokázali ten strašně důležitý pátý zápas urvat,“ popsal Šimoníček.
Trenér Nekola měl tak opět k dispozici ideální hráčský mix. Zkušené třicátníky v čele se Staňkem, jenž brzy oslaví dokonce 41. narozeniny, hráče střední generace i dravé mládí, které představuje teprve 19letý Galabov.
„Jednoznačně nám pomohlo a bylo výrazně znát, že tým zůstal z loňska pohromadě. Zdravotní problémy se nám sice úplně nevyhnuly, ale díky širokému a vyrovnanému kádru jsme byli schopni hrát celou sezonu stabilně,“ pochvaloval si Nekola. „Navíc jsme se snažili po celu sezonu ve všech soutěžích protočit všechny hráče tak, aby byli připravení na finále, což se nám ukázalo jako správná cesta. Dokonale to v sérii proti Brnu ukázali univerzál Vencovský s blokařem Zajíčkem.“
Letošní cesta za extraligovým zlatem sice nebyla tak dominantní jako loňská, přesto opět přesvědčivá. Tehdy Liberečtí s jedinou porážkou jasně ovládli základní část, letos skončili druzí za Českými Budějovicemi, přičemž utrpěli tři prohry. Bylo to způsobené i tím, že měli zároveň náročný program ve skupině Ligy mistrů, v níž bojovali s hvězdnými evropskými týmy.
Čtvrtfinále a semifinále play-off pak už zvládli Severočeši suverénně bez porážky, ale finále s překvapivým protivníkem Brnem bylo nečekaně delší. Zatímco vloni zdolali hráči Dukly Budějovice 4:1, proti Brnu potřebovali o utkání navíc.
Bujaré oslavy druhého zlata začaly ve středu večer hned po zápase ještě v hale, pak se všichni přesunuli do pravého moravského sklípku na ochutnávku vína a do Liberce s několika zastávkami na benzínkách dorazili včera v šest ráno.
„Ještě jsem nespal,“ hlásil ve čtvrtek po poledni trenér Michal Nekola, jenž se stal asistentem u českého národního týmu a první sraz ho stejně jako pětici jeho svěřenců z Dukly čeká už v pondělí 9. května.
