Od čtvrtka do soboty se Češi pokusí na vítěznou sérii navázat ve španělském Pintu při odvetách.
"Máme to skvěle rozehrané a věřím, že na Evropu postoupíme přímo z prvního místa," tvrdí 206 centimetrů vysoký Jakub Veselý, rodák z Moravy, jenž v letech 2003 až 2008 oblékal v extralize dres Dukly Liberec. Poté vyrazil z kraje pod Ještědem na zahraniční angažmá do Francie a Itálie a naposledy hrál v Polsku.
Čekal jste, že s nově složeným mužstvem bez řady obvyklých opor zvládnete první část kvalifikace třemi výhrami s celkovým skóre 9:1?
Abych řekl pravdu, tak jsme zahráli až překvapivě nad plán a byli jsme nadšení, protože Ukrajinci i Španělé jsou soupeři, kteří hrají dlouhodobě velmi dobře. Třeba Španělé před pár lety vyhráli mistrovství Evropy.
Jak teď vidíte vaše šance v závěrečném dílu kvalifikace ve Španělsku?
Je to pořád hodně zamotané, protože nejslabší Norové vzali po setu Ukrajině i Španělsku. Nebudeme nijak kalkulovat, co by nám mohlo stačit a tak. Musíme prostě dál bojovat naplno a zase sázet na týmovost. Máme to skvěle rozehrané a věřím, že na Evropu postoupíme přímo z prvního místa. Neradi bychom sklouzli z druhého místa do baráže a museli se ještě prát o postup s nějakým dalším silným soupeřem.
Do národního týmu jste se vrátil po dvou letech, v čem vidíte hlavní zbraně nově složeného a omlazeného mužstva?
Předností má víc, ale hlavní je ta už zmíněná týmovost. V tom je naše síla. Nehrajeme individuálně na osobní statistiky, jak se někdy stává v klubech. Máme vyrovnané smečaře, blokaře i nahrávače. Musím přiznat, že trochu jsem se té obměny bál, protože tým nemáme moc mezinárodně zkušený co se týče reprezentace, ale třeba kluci z Budějovic hráli Ligu mistrů. Teď jsem však maximálně spokojený, všichni makáme a táhneme za jeden provaz, což je strašně důležité. A ten generační zlom byl už potřeba, protože na mistrovství světa v roce 2010 jsme měli nejstarší tým ze všech.
Hrajete stabilně v elitních zahraničních ligách, proč nastala ta dvouletá reprezentační pauza?
Prostě jsme nenašli společnou řeč bývalým reprezentačním koučem Stewartem Bernardem a tím bych to asi uzavřel. Už nemá smysl se v tom šťourat. Teď jsem prostě rád, že na mě nový trenér Zdeněk Šmejkal vsadil a vážím si toho.
Ten váš návrat do národního týmu se zrodil v Jablonci, nedaleko od Liberce, kde jste nastartoval vaši úspěšnou kariéru. Znamenalo to pro vás ještě něco víc?
Byl jsem fakt nadšený, když jsem zjistil, že se bude hrát v Jablonci. Mám tenhle region rád, v Liberci jsem byl opravdu dlouho. Ten návrat si maximálně užívám.
Vraťme se trochu do minulosti, co vám říká říjen roku 2003?
No, tak to jsem byl v Liberci na gymnáziu, bylo mi sedmnáct a Dukla předtím získala svůj zatím poslední titul...
...a pokud jde o vás a vstup do extraligy dospělých v dresu Liberce?
Teď jste mi to připomněl. To se v Dukle zranili Sukuba i Zadražil a já jsem musel jako mladý čtvrtý blokař v kádru naskočit do mého prvního zápasu v Budějovicích a tři dva jsme prohráli. No, je to fakt už dlouhá doba, hodně se změnilo, třeba už mám dvě děti. Letí to, ale rád se sem vždycky vracím a kdo ví, možná, až ukončím zahraniční angažmá, tak Liberec bude zase moje další zastávka.
Z Liberce jste odešel v roce 2008 na tři sezony do francouzského Sete, jak na to vzpomínáte?
Dalo mi to strašně moc. Potkal jsem tam výbornou generaci kluků, která téměř celá hraje ve francouzském nároďáku. Dvakrát jsme v lize skončili třetí, i když jsme rozpočtově na ty bronzy mít neměli. A každý jsme se pak z toho týmu vlastně prodali dál do ještě kvalitnějších týmů Evropy. Já jsem třeba šel na dva roky do Itálie.
A jak hodnotíte štace v Cuneu a Modeně?
Itálie byla můj volejbalový sen a očekávání se splnila. Je to tam všechno na špičkové úrovni, všechno, co si volejbalista může přát, okolo je spousta lidí, kteří tomu skvěle rozumí a starají se o vás, vynikající fanoušci, kteří obětují víkendy, aby mohli vidět hrát svůj tým všude. Byl jsem tam maximálně spokojený, uhrál jsem třetí místo s Cuneem a páté s Modenou. Celkově mi Itálie životním stylem i lidmi zůstala v srdci. Ale pak mě to za určitých okolností odválo na minulou sezonu do Polska.
Vaší Čenstochové se nevedlo, tým skončil v polské lize předposlední. Proč?
Stalo se tam to, že vedení vystavilo cíl play-off, ale postupem času jsme měli hodně zraněných včetně mě, kdy jsem byl na operaci kolena. Pár kvalitních hráčů navíc vyhodili a nekoupili adekvátní náhrady. Bylo to těžké, bojovali jsme, nic jsme neodevzdali a hlavně, že jsme nesestoupili. Už to ale nechci komentovat. Bylo to nepozitivní.
Co bude s vámi dál?
V Čenstochové jsem skončil a už je téměř vyřešené, že půjdu do klubu na severu Francie. Jméno ještě ale raději neprozradím, ale je to tým, který má plány hrát play-off a v dalších letech evropské poháry. Už se těším na změnu, na nové kvalitnější mužstvo a na to, že budeme hrát dobře.
