Při vším respektu k českým šampionům: nemá tenhle borec na větší klub? „Já jsem takový krásný turnaj neměl, to spíš Jarda Bohačík. Zatím nic,“ říká Hruban o nabídkách odjinud.
Stejně jako jeho parťák Bohačík by si je určitě zasloužil. „Ale neřešíme to. Podepsali jsme dlouhodobé kontrakty, plány jsou velké a doufám, že si formu můžeme přenést do sezony,“ popisuje. „Teď ještě poslední zápas se Srbskem - a pak se přecvakne čudlík a najede se na klubový režim.“
Proti srbským superhvězdám si Češi zahrají o páté místo na mistrovství světa. Kdo by tohle čekal!
A vy i klubový parťák Bohačík se prý těšíte...
Hrát s Amerikou znovu by bylo hezké, ale Srbsko má také spoustu borců, proti kterým si chceme zahrát. Ať už je to Jokič, nebo Bogdanovič. Mají neuvěřitelný tým, papírově nejlepší na celém turnaji. Bohužel pro ně jim nevyšel jeden zápas, který jim šampionát pokazil. Bude to zápas, do kterého půjdeme jako do čtvrtfinále proti Austrálii. Stát se může vše, ale šance jsou proti nám.
Jaké to bude v Pekingu, kde se hraje o medaile?
Skoro až nezvyk. Většinou jsme touhle dobou na soustředění s Nymburkem a koukáme na televizi, takže je to celé divné. Krásné, ale zvláštní.
Můžete zlepšit 6. místo Československa ze šampionátu v roce 1970, žene vás to vpřed?
Všichni věděli, co je proti Polsku v sázce. Chceme přidat i ten poslední krok, i když páté místo visí hodně vysoko. Srbsko má neuvěřitelný tým. Mají tolik pivotů, to nevím, co s tím budeme dělat. Ale můžeme slíbit, že budeme hrát naši hru a do zápasu dáme všechno - jako vždycky. Minimálně šesté místo jsme si prostě chtěli vyhrát. Věděli jsme, že Poláky porazit můžeme. Toužili jsme zakončit turnaj tak, aby se na něj dalo vzpomínat v ještě lepším světle.
Jaromír Bohačík si plácá s českými fanoušky po vítězném souboji s Polskem.
Radost českých basketbalistů po výhře nad Polskem.
Hranice tady v Číně pořád posouváte.
Už ani nevím, co k tomu říkat. Je to prostě věc, jakou by si nikdo z nás nedokázal představit. Ještě před šesti sedmi lety jsme bojovali o to, jestli budeme hrát áčkovou divizi, byli jsme nadšení z postupu na mistrovství Evropy… A teď se tu bavíme o pátém nebo šestém místě na mistrovství světa.
Stálo za to vydržet, ne?
Cesta byla dlouhá, trnitá, ale doufám, že to není konec téhle generace. Máme jistotu kvalifikace o olympiádu a za dva roky domácí mistrovství Evropy, to by pro spoustu z nás mohl být vrchol a třeba poslední reprezentační akce. Bude k čemu vzhlížet. Snad jsme teď nastartovali zdravou basketbalovou horečku a budeme pokračovat dál, protože akcí je spousta.
Triumf srdcezpravodajství z utkání Polsko vs. Česko |
Jak jste na tom se silami?
Teď je už dobře, zápas s Polskem jsme zvládli. Samozřejmě je únava obrovská, ještě nás čeká let do Pekingu, zase se to bude kumulovat. Ale pro nás byl ten zápas hrozně důležitý, asi důležitější než pro Poláky. Na hřišti jsme opravdu nechali úplně všechno. Oni měli o den navíc, přesto jsme dokázali mít nakonec víc energie. To bylo hlavní.
Je to těžší fyzicky, nebo psychicky?
Asi spíš psychicky, protože emocí a všeho okolo je strašně moc. Přestože nás čeká ještě poslední zápas, tak se těším, až se vrátím do klubové pohody. Samozřejmě je to krásné, ale na druhou stranu je všeho strašně moc, strašný blázinec. Furt se hraje buď o vypadnutí, nebo o postup, pojí se s tím obrovské emoce, což člověka vycucává. I pozitivních emocí máte určitý limit.
Takže?
Radost je obrovská, ale emocí na slavení už je čím dál míň… Hlavně jsme rádi, že jsme dokázali poslat domů další výhru, protože podpora od fanoušků je neuvěřitelná. K nám se to dostává po kouskách a ze sociálních sítí, což samozřejmě není ono. Proto se ohromně těšíme zpátky do Česka.
Sestřih ze zápasu Česko - Polsko:
