„Když taková dvojice překoná spolu pubertu, tak jsem si jist, že už vydrží až do dospělosti a budou jezdit dobře,“ přemýšlí exmistr světa Ondřej Štěpánek, který loni ukončil závodnickou kariéru společně s Jaroslavem Volfem a nyní působí jako trenér. „Volfíci“ teď předávají zkušenosti mladším dvojicím – Jonáši Kašparovi s Markem Šindlerem a Ondřeji Karlovskému s Jakubem Jáně.
Jen některé víkendy v roce mají deblíři volné. Jakub Jáně potkává sparingpartnera Ondřeje Karlovského na tréninku dennodenně, v průběhu sezony i přes víkendy. „Přesto jsme spolu už od roku 2004,“ říká. Jonáš Kašpar je s kolegou Šindlerem ještě o rok déle.
„Občas se stane, že se to ve dvojici nějak prohodí, ale to je dost neobvyklé,“ přemýšlí Karlovský. „Za ty roky se naučíte předvídat, jak ten druhý reaguje na vodě. Myslím si, že je pak těžké si zvykat na někoho jiného. Tak lehce to nejde. Jsou případy, kdy se to stalo, ale ne moc časté.“
Deblíři se tak učí toleranci, která jim pak pomáhá i v osobním životě, zejména ve vztazích. „Náš trenér Ondra Štěpánek říká, že debl je výborná průprava pro manželství, protože se člověk naučí spoustu věci přecházet a řešit je jinak než tím, že vypění,“ prozrazuje Jonáš Kašpar. „Takže náš sport má určitě přínos i do osobního života. Člověk musí tolerovat potřeby a nálady někoho jiného.“
Pohádají se takřka na každém druhém tréninku. „Ale není to asi to opravdové hádání, spíše výměna názorů,“ upřesňuje Karlovský. „Každý jsme jiná osobnost a máme svůj názor. Je to o tom být tolerantní, vyzkoušet obě varianty a udělat závěr. Jinak bychom nikam nedošli.“
Ponorkové nemoci předcházejí například tím, že na cestách nebydlí na stejném pokoji a netráví spolu volný čas. „Kdybychom ještě měli spolu bydlet na pokojích, tak by to asi nefungovalo. Takto si alespoň od sebe psychicky oddechneme. Na dovolenou spolu asi nepojedeme,“ smějí se.
Každý debl má jinou historii a to, jak se dali dohromady, je individuální. Musí to ale mezi nimi fungovat. „Každá posádka musí mít svoji chemii,“ říká Štěpánek, který má ve sbírce i olympijské stříbro z Pekingu a bronz z Atén. „Není špatné, že se deblíři hádají, nebo dohadují. Na hranici je to až když se jde do sprostých slov. Ale oba musí jít za stejným cílem.“
Jonáš Kašpar a Marek Šindler
Čeští vodní slalomáři na MS.
Vodní slalomáři se ke konfliktům stavějí jako profesionálové. „Je to naše práce a netaháme si to domů,“ říká Kašpar, letošní mistr světa do 23 let z Penrithu. „Co se stane na tréninku, má zůstat ve skřínce, když se převlékneš. Parťáka nehodíš za plot.“
Každá posádka má svůj vlastní druh dorozumívání, vytvoří si svůj slang. „Pak si nemusíte říkat věci do detailů,“ doplňuje čtyřiadvacetiletý kanoista Jakub Jáně.
Žádné rituály u nich však nehledejte. „Zbytečně se k něčemu upínat,“ zhodnotí Marek Šindler. „Ve fotbale, hokeji, nebo atletice je stadion pořád stejný. Ale my navštěvujeme různé areály po celém světě, takže vždycky se to vyvíjí nějak jinak.“
Malým rituálem je přesto nasedání a vysedání z lodě. „Vždycky nasedá první takzvaný háček a pak zadák. Nevím, proč to tak je. Máme to tak zafixované, nikdy jsme se nad tím ani moc nezamysleli,“ přiznává bronzový z loňského mistrovství Evropy Jakub Jáně.
Každá dvojice si může svojí loď navrhnout sama. „Můžeme si doladit design i barvy, i když jsme limitovaní váhou lodě,“ popisuje Kašpar. Na každou sezonu jí mají jinou. Její vnější image se snaží doladit i s oblečením. To vše spolu řeší. „Předtím jsme měli všechno bílé,“ říká Jáně. „Teď máme zase černo-žlutou. Volfíci si vždy drželi modrou loď, kvůli zapamatovatelnosti. Když vás pak vidí na kanále, tak vás všichni poznají.“
Dvojice Kašpar – Šindler plánuje, že si nechá navrhnout loď svými fanoušky. Alespoň pak ubude jeden důvod pro další případné dohadování, shodnou se posádky.
